„Většina dětí tady je od začátku válečného konfliktu a dost jich od začátku pobytu u nás nechodí do české školy. Děti z druhého stupně seděly doma, učily se jen online, nechodily do českých adaptačních skupin, protože se bály, že to nezvládnou,“ řekla zřizovatelka školy Klára Svobodová.
Některé děti pocházejí ze Zakarpatské Ukrajiny, často jejich otec pracoval v Česku, a tak po vypuknutí války za ním přišla rodina. Podle Svobodové rodiny plánují, že v Česku spíš zůstanou. „Jsou tu i děti z východní Ukrajiny, z Dnipra, Charkova, Bachmutu, Oděsy. Ty se ani nemají kam vrátit, i když by chtěly,“ řekla Svobodová.
Škola je na sídlišti Polabiny v jedné ze starších budov, která patří městu. Dřív tam měla zázemí speciální škola Svítání. Radnice dala milion korun do základních oprav, nechala vymalovat. Dvě třetiny objektu má škola pro ukrajinské děti k dispozici na tři roky.
Třetinu objektu později využije centrum služeb pro lidi se zrakovým nebo kombinovaným postiženým, kvůli rekonstrukci tam přestěhuje část agendy. Na rok 2026 město plánuje demolici budovy, kterou má nahradit novostavba pro základní uměleckou školu.
Škola má kapacitu až 130 dětí, z toho jedna třída je určená pro adaptační skupinu předškolních dětí. V pondělí dětem po prvním adaptačním týdnu začala výuka podle školních osnov. „Jsem v Česku rok a půl. Učení trochu zvládám, umím trochu psát a číst, učiteli rozumím dobře. Chci jít na učiliště v Holicích, na automechanika,“ řekl patnáctiletý Bogdan Zuban.
Protože většina dětí se stále s českým jazykem seznamuje, je to pro české učitele nová situace. Mají ve třídě kolem dvaceti dětí, které mluví lámaně česky. Například Petra Kočitá děti cizinců ještě nikdy neučila. „V porovnání s učením na prvním stupni pro české děti je to velký rozdíl, české děti okamžitě reagují, protože mi rozumějí. Tady vzniká komunikační šum, jeden žák umí trochu líp česky, jeden zase nerozumí skoro vůbec. Musím se přizpůsobit a nakonec to s každým to probírám zvlášť,“ řekla učitelka.
Aby učitelé zvládali probírat látku, někdy jim pomáhají ukrajinští asistenti. Uljana Gorňaková loni přišla z Ukrajiny, kde pracovala jako učitelka, a začala dělat asistentku v adaptační skupině. „Práce učitelky se mi moc líbí, už jsem ji chtěla dělat jako malá. Pro české učitelky je to těžké kvůli jazykové bariéře,“ řekla Gorňaková.
Za pomocí ukrajinským dětem stojí bilingvní ZŠ a MŠ Klas v Pardubicích. Předtím založila spolek Levínek, který vedl adaptační skupiny pro ukrajinské děti, fungovaly v Domě kultury Dukla.
Zdroj: ČTK
