Mezi exponáty jsou replika pankrácké gilotiny, prkno z popravy generála Heliodora Píky, historické fotografie z věznic, ale i karty nebo kostky zabavené v minulosti vězňům jako nedovolené předměty.
„Málo se ví, že moderní české vězeňství se všemi principy, které dnes prosazuje a provádí v praxi, vznikalo v polovině 19. století,“ připomněl při slavnostním otevření výstavy Michailidis. Zmínil, že sice existuje i expozice v Pankrácké sekyrárně, tam však lidé běžně nemají přístup s výjimkou organizovaných vstupů pro studenty. „Toto je první příležitost, jak seznamovat širokou veřejnost s tím, jak vězeňství funguje,“ řekl k výstavě připravené vězeňským historikem Alešem Kýrem a Alenou Kafkovou.
Expozice nazvaná České vězeňství v proměnách času zabírá čtyři výstavní místnosti. První se věnuje vývoji před druhou světovou válkou. Zmiňuje trestněprávní reformy Marie Terezie a Josefa II., tedy zrušení mučení vězňů, nebo dočasné nahrazení trestu smrti doživotím. Věnuje se i roli kněze a pedagoga Františka Josefa Řezáče, který v 19. století prosadil reformy ohledně zacházení s vězni a jejich mravní výchovy. V té době vznikaly i první spolky, které pečovaly o propuštěné vězně.
Druhá místnost popisuje dění ve vězeňství za protektorátu a dále v poválečných a 50. letech minulého století. Připomíná, že lidem za války hrozily drastické tresty nejen za přechovávání osob nepřátelských říši, ale také za poslech zahraničního rozhlasu nebo za tisk letáků. Dále mapuje téma retribucí, politických procesů po roce 1948, sovětizace československého vězeňství a otrocké práce politických vězňů v uranových dolech.
Třetí výstavní sál pokrývá pokus o reformu vězeňství zahájený v roce 1965, který o tři roky později zastavila invaze vojsk Varšavské smlouvy, a následnou normalizaci. Poslední místnost se pak věnuje současnému působení Vězeňské služby, která vznikla v roce 1993.
Zdroj: ČTK
