Autoři díla, sochař Čestmír Suška a jeho syn Daniel, chtěli navázat na Boudníkův rukopis. Plastika má tvar kovového válce s průhledy, jejichž silueta připomíná hroty šipek. Inspirací byl Boudníkův charakteristický postup, při němž různé odpadní ocelové kousky obtiskával na papír. „Průniky skrz válec jsou inspirované tvarem kousků, které obtiskoval,“ vysvětlil Čestmír Suška při slavnostním odhalení.
Pro staršího ze Sušků má místo i osobní rozměr. Sám vyrůstal ve Vysočanech a v továrně byl ještě jako student na brigádě, a to v době, kdy Boudník zemřel. Osobně se ale nikdy nesetkali. Boudníkovo dílo ho přesto fascinovalo dlouhodobě. Daniel Suška pak doplnil, že jeho otec a Boudník sdílejí podobné myšlení, oba pracují se „šrotem“ a z nevyužitého materiálu tvoří estetickou práci.
Vladimír Boudník patřil k nejoriginálnějším českým výtvarníkům druhé poloviny 20. století. Založil vlastní umělecký směr zvaný explosionalismus a proslul jako experimentátor s grafickými technikami. V ČKD Vysočany pracoval nejprve v propagaci, later jako nástrojař a dílenský rýsovač. Industriální prostředí se stalo jeho hlavním zdrojem inspirace. Odstřižky plechu, zlomené pilníky, matky i šrouby vtloukal do plechových plátů, které dále propaloval autogenem nebo rozrušoval vrypy a údery kladiva.
Mezinárodní pozornost získal na světové výstavě Expo 1958 v Bruselu, kde sklidil výrazný úspěch. Vystavoval ve Varšavě, Lublani i New Yorku, věnoval se literatuře, fotografii a psaní reportáží. Závěr jeho života poznamenala umělecká krize a psychické problémy.
Autorský text / ČTK
