Pohřeb se konal v její rodné Staré Říši na Jihlavsku. Smuteční průvod doprovázený sborovým zpěvem a zvoněním kostelního zvonu prošel obcí krátce po 14:30. Mši v kostele Všech svatých sloužil kněz Ladislav Heryán.
Připomněl laskavou povahu Juliany Jirousové, se kterou se osobně znal, i její uměleckou tvorbu. „Teď už žije mezi těmi nejlepšími barvami, které by žádná její pastelka neuměla nakreslit,“ řekl Heryán v odkazu na představu posmrtného života.
S manželkou výtvarného teoretika a kritika, historika umění, básníka českého undergroundu a kulturního publicisty Ivana Martina Jirouse se vedle nejbližších přišli rozloučit i další signatáři Charty 77 včetně politického aktivisty Johna Boka, bývalého disidenta Petra Placáka nebo představitele undergroundu Miroslava „Skaláka“ Skalického. Při obřadu zazpívala i Hana Ulrychová.
Juliana Jirousová se narodila do silně věřící rodiny 17. září 1943 akademickému malíři Otto Stritzkovi a malířce Marii Floriánové. Jejím dědečkem byl katolický myslitel a vydavatel Josef Florián.
Po maturitě nesměla z politických důvodů dál studovat a začala malovat obrazy. Stěžejní pro ni byl imaginativní realismus převážně s náboženskými náměty. V havlíčkobrodské psychiatrické nemocnici pracovala jako arteterapeutka, později odešla pracovat do Prahy. V roce 1968 byla přijata jako kandidátka Svazu českých výtvarných umělců a bylo jí přiznáno stipendium. Žila střídavě v Praze a ve Staré Říši, ke konci života také u dcery v Prostředním Vydří.
V roce 1972 se seznámila s Jirousem, za kterého se později provdala. Jirous patřil k předním disidentům a v době komunismu byl z politických důvodů často vězněn. Juliana Jirousová, která spolu se svým manželem podepsala Chartu 77, se pak sama starala o dvě dcery. Jirous zemřel v listopadu 2011.
Zdroj: ČTK
