• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Ve středních Čechách se budou stavět dálnice i elektrárny. Velké plány ale může rozbít doslova kámen úrazu

    14.1.2025

    Pražský okruh, desítky kilometrů nových dálnic, silničních obchvatů nebo vysokorychlostních tratí, ale i paroplynové či větrné elektrárny, školy, nemocniční pavilony, obchodní centra či rodinné domy. To vše by mělo v nadcházejících letech vyrůst ve Středočeském kraji. Jenomže velkolepé stavební záměry může narušit nečekaný a trochu kuriózní problém: nedostatek surovin.

    Z 37 aktivních ložisek stavebního kamene jich kvůli vytěženým zásobám už v letech 2030-2033 skončí 17 a v letech 2034-2036 dalších šest. Životnost nad deset let má jen zbývajících 14 ložisek. Vyplývá to z dat Těžební unie, Regionální surovinové koncepce Středočeského kraje a České geologické služby. Region přitom má dostatek zásob kvalitního stavebního kamene. Otevření nových kamenolomů ale v praxi naráží na nesouhlas dotčených obcí a komplikovanou dopravní obslužnost.

    „Středočeský kraj a Praha tvoří společně oblast s nejintenzivnějším stavebnictvím, a tedy i nejvyšší spotřebou kameniva v ČR. Podle odhadů při předpokládané masivní výstavbě dálnic, železnic a další infrastruktury dosáhne každoroční poptávka po drceném kamenivu minimálně 6-6,5 milionu tun. Region přitom ani se současnými 37 ložisky není schopen produkovat o moc více než 6 milionů tun. Z toho je zřejmé, že při splnění nepříznivé prognózy nemá šanci pokrýt spotřebu, a bude tedy za každé uzavřené ložisko potřebovat náhradu,“ upozorňuje předseda představenstva Těžební unie Pavel Kotásek a dodává: „Pro představu uvádím, že na jediný kilometr dálnice je potřeba asi 50 tisíc tun stavebního kamene a na jediný kilometr dvoukolejné vysokorychlostní trati přes 20 000 tun. Ve Středočeském kraji mají přitom osvědčení na nejjakostnější frakci do kolejového lože pouze tři kamenolomy.“

    Už jen k udržení stávajícího stavebního tempa je tedy nezbytné, aby objem těžby minimálně neklesal. V kraji se nyní spotřebovává 11-13 milionů tun stavebních surovin ročně a nachází se tu 95 betonáren a 35 obaloven pro výrobu asfaltu. Tak vysokým množství klíčových provozů stavební infrastruktury se nemůže pochlubit žádný český region. Při výrobě některých betonů lze sice stavební kámen nahradit štěrkopískem. Prognóza středočeských pískoven však slibuje ještě hlubší krizi než v případě kamenolomů. Ve dvou třetinách ložisek dojdou zásoby už do konce této dekády.

    „Situaci ve středočeském i pražském stavebnictví s kolegy sledujeme. V podstatě od sestavení krajské rady usilujeme o její řešení. V souladu s požadavky Surovinové politiky České republiky aktualizujeme Regionální surovinovou politiku Středočeského kraje, která by měla jasně říct, jak řešit nedostatky stavebního kamene a štěrkopísku. S rostoucími cenami primárních surovin rostou samozřejmě náklady na veškerou výstavbu i ceny již dnes nedostupných nemovitostí. Dalším klíčovým dokumentem bude aktualizace Zásad územního rozvoje,“ sdělil Jan Skopeček, náměstek hejtmanky Středočeského kraje pro oblast regionálního rozvoje, územního plánování, dotací a sportu.

    Období uzavírání aktivních ložisek ve Středočeském kraji již začalo. K šesti starším vytěženým ložiskům se nedávno přidaly lomy Oráčov, Všestary-Menčice, Družec, Řeporyje nebo Trněný Újezd-Holý vrch. Lom Chrášťany-Ouštice je v zajištění. „Situace je o to naléhavější, že dovoz v tomto případě vůbec nepřichází v úvahu. Střední Čechy samotné totiž již nyní zachraňují nejen Prahu, ale také části Ústeckého, Karlovarského, Královéhradeckého a Libereckého kraje. Geologické zásoby jsou obecně pořád obrovské, ovšem je třeba vzít v úvahu, že jen zlomek z nich je vytěžitelný a ještě nižší zlomek má povolenou těžbu. Reálná životnost zásob se navíc vzhledem k neočekávané proměnlivosti kvality surovin stavebního kamene v rámci báňsko-těžebního postupu u řady kamenolomů spíše zkracuje.

    Nicméně mohu prozradit, že ve středních Čechách je několik nadějných lokalit, v nichž by se mohla v příštích letech rozjet těžba,“ vysvětluje Pavel Kotásek.

    Mezi největší překážky při povolování těžby patří nerespektování chráněných ložiskových území v územním plánování obcí, velmi komplikovaná dopravní obslužnost a nedostatečné prosazování veřejného zájmu těžby nerostného bohatství a surovinové bezpečnosti. Problematické je také získat závazné stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí.

    „Trvalo to přes třicet let, ale nakonec jsme se jako společnost shodli na veřejném zájmu co nejrychleji dokončit dálniční a železniční síť ČR. Aby k tomu ale mohlo dojít, je třeba prosadit stejný veřejný zájem i v oblasti těžby, kde délka přípravy a schvalovacího procesu překonává i ty největší stavby. Na druhou stranu je třeba přiznat, že značná část záměrů se do řízení na báňském úřadu ani nedostane, protože uvízne na úrovni územního plánování,“ vysvětluje Pavel Kotásek.

    V souvislosti se zmíněnou stavební surovinovou krizí se poslední dobou upínají naděje i k tzv. cirkulární ekonomice a k faktu, že recyklovat se dají i staré silnice. Část „nového“ kameniva lze tedy nahradit recyklátem z opravovaných vrstev vozovek, problémem je ale často jeho kvalita a čistota. Využití recyklátu je i tak stále pouhým doplňkem k primárním přírodním surovinám, jejich nedostatek nevyřeší, a v argumentaci proti otevírání nových kamenolomů a pískoven neobstojí.



    Nepřehlédněte