Výzkumný ústav pro krajinu (VÚK) vydal ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně a Univerzitou Karlovou certifikovanou metodiku zaměřenou na výběr zeleně pro venkovská sídla. Publikace, podpořená ministerstvem zemědělství, má pomoci obcím, projektantům i majitelům nemovitostí vybírat rostliny, které lépe odolávají suchu, horku a erozi a zároveň nevyžadují nákladnou údržbu.
Zeleň přitom není v sídlech okrajovou záležitostí. Ve venkovských obcích tvoří 50 až 75 procent celkové plochy a výrazně ovlivňuje kvalitu života obyvatel. Stromy, keře a byliny zachycují prach, tlumí hluk, zmírňují teplotní výkyvy a zadržují vodu. Nevhodně zvolené výsadby ale mohou působit v krajině cizorodě, narušovat historický ráz obce a přinášet zbytečné finanční náklady.
Metodika nenabízí jednotný seznam rostlin platný plošně pro celou republiku. Naopak, vede ke zjišťování podmínek konkrétního místa, jeho klimatu, půdního složení, vodního režimu a historického vývoje. Jako cenné zdroje informací přitom autoři uvádějí obecní kroniky, staré mapy a fotografie, ale i rozhovory s místními nebo průzkum dochovaných zahrad. „Zeleň není pouhou dekorací. Je součástí paměti místa a často vypovídá o jeho historii stejně výrazně jako architektura,“ říká Adam Baroš z odboru kulturní krajiny a sídel VÚK.
Autoři doporučují sledovat vegetaci v různých obdobích roku, protože některé druhy lze spolehlivě určit jen v době kvetení nebo až koncem léta. Výsledkem průzkumu by měl být přehled rostlin typických pro dané území, ze kterého lze při navrhování výsadeb vycházet.
Základ zeleně by podle metodiky měly tvořit zejména osvědčené domácí druhy, tradiční okrasné rostliny a staré či krajové odrůdy ovocných stromů. Na veřejných prostranstvích pak mají přednost dlouhověké dřeviny a odolné trvalky s nízkou náročností na péči. Výběr musí zohledňovat také ochranná pásma inženýrských sítí, bezpečnost a budoucí vzrůst rostlin. U historicky významných míst, jako jsou kapličky, kostely nebo návsi u rybníků, metodika doporučuje navazovat na tradiční uspořádání zeleně.
Respektování místní tradice přitom podle autorů neznamená doslovně napodobovat zahrady minulých staletí. Nové odrůdy a soudobé způsoby výsadby mají své místo, pokud odpovídají podmínkám lokality. „Pokud vybereme rostliny odpovídající místním podmínkám, budou lépe prospívat, vyžádají si méně zásahů a jejich údržba bude dlouhodobě levnější. Obec přitom neztratí svou osobitost,“ uzavírá Baroš.
Zdroj: autorský text / ČTK
