V ženské věznici v Drahonicích na Lounsku tři čtvrtiny odsouzených pracuje. Uklízí, pomáhají v kuchyni, balí knížky, ale i brousí, natírají, vyjíždí do okolních firem a v sezoně dokonce provádí na hradě. Poptávka po jakékoliv činnosti je velká. Být mimo zdi oddílu znamená ulevit myšlenkám, psychicky si odpočinout, vypnout, shodují se oslovené ženy. Poptávka je i ze strany podniků, řekl Ondřej Kroupa, ředitel věznice Nové Sedlo, pod kterou Drahonice patří.
Brány věznice se v malé obci na hranicích Ústeckého a Karlovarského kraje otevřely po několikaleté pauze v roce 2017, a to nově pro ženy. Je jich tu 195, což je maximální kapacita. V jedné cele je deset i dvanáct žen. „Být na oddíle 24 hodin, to bych nedala. Sem chodím hrozně ráda, protože vypnu. Navíc je to fyzická práce, takže se i vybiju,“ řekla Michaela. Na dílně pracuje s další ženou. „Malujeme, štukujeme, bouraly jsme zeď. Musely jsme se naučit spoustu věcí, protože s bruskou doma neděláme. Ale to se nám hodí do budoucna,“ shrnula.
Práce má ve věznici podle odsouzených jinou hodnotu než v civilu. „Tady se změní priority. Moje největší meta je, abych obalila všechny knížky, aby byly v pořádku,“ řekla Klára, která je ve věznici knihovnicí. Díla ženám půjčuje a vybírá zpět, zařazuje nové. Dělá si také průzkum, co se nejvíc čte. „Nejoblíbenější jsou detektivky a specifická červená knihovna se silným erotickým podtextem. A absolutně se nečtou čeští autoři, ale jen zahraniční,“ uvedla odsouzená. Podle ní ženy hledají v literatuře únik do jiného světa. „Čte se hodně, na některých oddílech 60 knih týdně,“ uvedla. Aktivitu si některé samy vyhledávají. Odsouzená učitelka matematiky doučuje počítání zlomků či dělení desetinnými čísly.
Výdělkem za práci ženy splácí dluhy a mají šanci opustit věznici před vykonáním trestu. Činnost vnímají i jako odměnu. „Já jsem dnes poprvé venku a jsem nesmírně šťastná,“ řekla Nicola při hrabání zahrady. „Nebýt na baráku je skvělý. Už jsme si uklidily skleník a připravujeme to tady na jaro,“ uvedla. Ve věznici je šicí dílna. Pro ženy jezdí firmy z okolí. Pracují i na noční směny. „Naším zájmem není, aby odsouzení leželi, ale pracovali, aby smysluplně trávili volný čas, to není koukání na televizi, ale aktivity zaměřené na protidrogovou problematiku nebo na získání rodičovských kompetencí,“ uvedl ředitel.
Práci odsouzených pochválil kastelán zámku Krásný Dvůr Milan Vaněrka. „Hodně nám pomáhají v rozlehlém parku. Jsou pracovité a spolehlivé,“ řekl. Vyjíždí také na zahradu nedaleké psychiatrické léčebny v Petrohradě, starají se o židovský hřbitov. „A hlavně o okolí. To jak to vypadá kolem areálu, je vždycky vizitkou věznice,“ uvedl Kroupa. Mimo věznici na nestřeženém pracovišti je s odsouzenými mistr. „Stalo se za poslední měsíce jednou, že žena pracoviště opustila, ale už ji máme zpátky,“ poznamenal ředitel.
Důvěry si většina váží. „Jsou nastavená pravidla a ty dodržujeme. A do práce jdeme, i když z toho třeba nic nemáme, ale děláme to pro sebe, pro psychickou úlevu,“ uvedla při sbírání větví a odpadků podél silnice Andrea, odsouzená na tři roky za zpronevěru. Během sezony provádí na hradě Krakovec. „Za 14 dní jsme se naučili text a začali provádět. To mě hrozně baví, pan kastelán je úžasný a práce skvělá,“ uvedla. Ve volném čase vytváří pro děti náramky, které na Krakovci dostávají děti za splnění úkolů. „Už se tam zase moc těším,“ řekla.
Zdroj: ČTK
