Podle platformy Společně pro vodu nezabrání podzemní stěna úbytku vody z českého území v souvislosti s těžbou v polském dole Turów. Dosavadní znění česko-polské dohody o něm je proto v rozporu s českými i unijními zákony, tvrdí. Ministerstvo životního prostředí má podle nich zahájit řízení o škodách na životním prostředí, což neudělalo.
Neúčinnost opatření proti úbytku podzemní vody podle platformy brání uzavření dohody s Polskem. „Uzavření dohody v tomto znění by tak bylo v rozporu s českými i evropskými zákony, které neumožňují vyslovit souhlas se škodami na životním prostředí na vlastním území,“ uvedla platforma, jejímiž členy je například Hnutí Duha, Sousedský spolek Uhelná či expertní organizace Frank Bold.
Podle platformy mělo Ministerstvo životního prostředí povinnost zahájit řízení o škodách na životním prostředí u Evropské komise. Za vedení bývalého ministra Richarda Brabce (ANO) ale Evropskou komisi ani Polsko oficiálně neinformovalo, že na českém území škody vznikly. Řízení podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí tak nebylo dosud zahájeno. „Také z toho důvodu pak ČR neuplatnila porušení povinností Polskem v souvislosti se vznikem škod na českém životním prostředí ani v žalobě podané k Soudnímu dvoru EU,“ vyčetla iniciativa.
„Česká republika postupuje podle Smlouvy o fungování EU a podali jsme vůči Polsku žalobu k Soudnímu dvoru EU, v níž mimo jiné namítáme porušení směrnice 2000/60/ES, ačkoli toto porušení Komise ve svém odůvodněném stanovisku v rámci postupu podle Smlouvy o fungování EU neshledala,“ uvedl mluvčí ministerstva Ondřej Charvát.
Ministerstvo se brání tím, že aktivovali řízení podle směrnice o vodách. „Komise nás však v dubnu 2021 svým dopisem informovala, že řízení podle této směrnice pozastavila a obnoví až poté, co bude ukončeno soudní řízení,“ dodal Charvát.
„Stejný přístup Komise lze očekávat i v případě řízení podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, to znamená Komise by i zde vyčkala na rozsudek Soudního dvora EU,“ vysvětluje Charvát proč ministerstvo nekonalo. Neupřesnil však, kdy a zda vůbec řízení o škodách na životním prostředí vyvolá, podklady k tomu má mít už více než rok. „Kraj již v roce 2020 na své náklady připravil kompletní dokumentaci pro možnost vymáhání povinností Polska v souvislosti se vznikajícími škodami. Od té doby ale tyto materiály ležely v šuplíku. Ministerstvo se rozhodlo porušit zákon a záměrně nevyužít páku, kterou na Polsko mělo,” uvedla Anna Kšírová, členka rady pro klima libereckého hejtmanství.
Právnička Frank Bold Laura Otýpková dodala, že zákon o ekologické újmě ukládá MŽP, aby oznámilo vznik škody na svém životním prostředí, v případě škod přesahujících hranici, Evropské komisi i úřadům dotčených států. Podle směrnice o ekologické újmě pak musí znečišťovatelé nahradit způsobené škody a předejít hrozícím škodám, včetně uhrazení souvisejících nákladů.
Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) už seznámila s upraveným návrhem dohody vládu. Tu zatím není možné podepsat, avšak z jiných důvodů. Hlavními problémy zůstávají výše finančních kompenzací a délka soudního dohledu. „Nejsme ve stavu, kdy bychom mohli podepsat smlouvu. Jednání budou pokračovat dál. Budeme hledat řešení pravděpodobně za účasti premiérů obou zemí,“ uvedl po jednání vlády ministerský předseda Petr Fiala (ODS).
„Pokud by se uzavřela dohoda, která je nyní na stole, naše voda bude dál ve velkém mizet směrem k dolu. V našem pitném zdroji přitom zbývá posledních pět metrů do znemožnění odběru. Pevně doufám, že nová vláda na rozdíl od té předchozí bude postupovat v souladu se zákony, a ochranu naší vody na Polsku konečně začne vynucovat. Doteď se to bohužel nedělo,” uvedl místní obyvatel a člen Sousedského spolku Uhelná Milan Starec.
Data geologů potvrzují úbytek vody
Ekologové a právní experti ze společnosti Frank Bold odkazují na data České geologické služby, podle nichž jsou hladiny podzemních vod v příhraničí kvůli dlouhodobého vlivu dolu na historickém minimu. Uvedli, že plánovaná podzemní bariéra se nachází přes tři kilometry od místa, kde by byla potřeba, a navíc v jiné podzemní vrstvě. Ředitel České geologické služby Zdeněk Venera připustil, že zatím nepozorují žádný pozitivní vliv podzemní stěny na hladiny podzemní vody v monitorovacích vrtech. Těch bylo původně podél hranice 18, předloni na jaře přibylo dalších 27. Hladina podzemní vody podle něj dál klesá, pokles ale mírně zpomalil díky relativně bohatším dešťovým srážkám v loňském roce. Podzemní stěna na polské straně není navíc podle Venery hotová, dokončena má být až letos v červnu a její účinnost bude vyhodnocena až po roce fungování v červnu 2023. „Hloubkový rozsah stěny je projektován tak, aby bránil průtoku největšího množství podzemní vody v rámci tercierního středního kolektoru,“ uvedl Venera. Je podle něj pravda, že nezasahuje až do spodního kolektoru, kterým podzemní voda také protéká. Podle ředitele geologické služby se také může po vyhodnocení fungování stěny ukázat, že je potřeba ji prodloužit směrem na jihovýchod blíž k Uhelné. „Na tuto skutečnost jsme při jednání s polskou stranou upozorňovali a v projednávaném znění mezivládní dohody je to uvedeno,“ dodal.
Česko podle návrhu smlouvy pro polskou stranu sporu trvá na náhradě 50 milionů eur za škody způsobené těžbou, Polsko nabídlo 40 milionů eur. Spor trvá také v požadavku na desetiletou délku soudního dohledu. Varšava by souhlasila jen s dvouletým dohledem Soudního dvora EU.
Jan Štoll/ČTK
