Byla to pro jejich nevidomé pány zábava, psi jim ale usnadňují běžný život. „Je to hlavně jistota, jsem samostatnější. Všude se dopravím, k lékaři, do lékárny, na poštu, k autobusu. Člověk není závislý na druhé osobě,“ uvedl Stanislav Poluprutský z Opočna, který se závodu zúčastnil s devítiletým labradorským retrívrem Jimmym.
Psi včera své pány vodili kolem radnice a skrz obchodní centrum. „Pes během trasy musí najít přechod, dveře, schody, musí na povel zrychlit, zpomalit, musí označit nerovnost,“ uvedl ředitel závodu Roman Vaněk, který přišel o zrak před 11 lety. Pro psa je podle něj největší problém vidět překážku, která je nad úrovní jeho těla, třeba větve. „Sleduje cestu dole, tak nestíhá koukat nahoru,“ řekl Vaněk. I to se dá ale podle něj naučit.
Vodící pes se musí podle Miroslava Kaisera z Varnsdorfu cvičit celý život. „Může časem něco zapomenout,“ uvedl Kaiser, jehož sedmiletý labradorský retrívr Nelson je republikový mistr v tomto závodě. „Jak je hodně vycvičený, tak si začíná vymýšlet a trochu lajdačí. Hodně mu teď dělají problémy přechody, on si to zkrátí a jde mimo přechod,“ uvedl Kaiser.
Naučené návyky psů může ovlivňovat i jejich zdraví. Třeba osmiletý černý labradorský retrívr Kanto se kvůli špatným kloubům snaží vyhýbat schodům. „Když vím, že tam jsou, tak ho přiměju. Když ne, tak se snaží to obejít a hledá alternativní trasu,“ uvedla jeho majitelka Andrea Hlaváčková. I pro ni je v běžném životě vodící pes velmi důležitý. „Pomáhá mi velice, i když umím i sama s holí. Úžasný je třeba v davu, krásně mě provede,“ dodala.
V Liberci se v neděli do závodu zapojilo 14 vodících psů. Soutěž byla neoficiálním mistrovstvím ČR, původně se měla uskutečnit už v květnu, vše ale zkomplikoval koronavirus. Zatímco v minulých letech se podobných závodů konalo po Česku víc, letos bude ten liberecký zřejmě jediný. Soutěž se skládá ze dvou disciplín. První je základní poslušnost a druhá je takzvaná frekvence, při níž musí pes projít s pánem určenou trasu s překážkami a splnit několik úkolů.
vera/čtk
