„Každý rok pořádáme výšlap pro dítě, které je po amputaci končetiny nebo se bez končetiny narodilo,“ uvedla pro Náš REGION Kateřina Klasnová, která nadační fond založila společně se sportovcem a baristou Jaroslavem Petroušem, jenž má amputovanou levou nohu nad kolenem. Přiblížila příběh Evči Mrázkové: „Evička před rokem trávila jarní prázdniny s rodinou na horách v Rakousku, náhle dostala horečku a zkolabovala. Lékaři diagnostikovali zlatý stafylokok.“ Jedná se o bakterii způsobující obtížně léčitelnou infekci. „Lékaři Evče zachránili život, museli jí však amputovat obě nohy v bércích. Krvácela do mozku a byla hospitalizována v Motole, je to ale velká bojovnice, všechno zvládla a nyní, po roce od amputace, už běhá na protézách, začala tančit, jejím snem je, aby mohla sportovat, věnovat se pohybu,“ řekla Klasnová. Výtěžek ze sbírky, která se koná v rámci výšlapu na Sněžku, proto primárně půjde na sportovní protézky pro Evičku, které vyjdou asi na 200 tisíc korun a pojišťovny je neproplácejí ani na ně nepřiplácejí. Žáci, rodiče, učitelé a zaměstnanci Základní školy Rudná již nakoupili 313 benefičních triček. Během třídních schůzek se jim podařilo nashromáždit neuvěřitelných 93 900 korun.
Evička chce sama zdolat Sněžku
„Ve sbírce vybereme vždy mnohem víc než požadovanou sumu, za šest ročníků to bylo celkem kolem 4,8 milionu korun, částky rok od roku rostou. Správní rada nadačního fondu proto vždy na podzim rozhoduje, kterým dětem půjdou další peníze. Symbolické šeky jsou jim předány na podzimním benefičním večeru. Obdarováno bylo již téměř 70 dětí. Peníze jdou většinou na kompenzační a zdravotní pomůcky nebo rehabilitační pobyty,“ uvedla Klasnová. KlaPeto rodina se podle jejích slov rozrůstá, akce nespočívá pouze ve shánění peněz, ale i v překonávání bariér, kdy jdou na Sněžku lidé po amputaci i s dalším handicapem společně se zdravými. Rodiny dětí s těžkým zdravotním postižením se v rámci víkendu v Krkonoších sblíží a předávají si zkušenosti. „Evička je statečná a chce Sněžku vyjít sama. Moc jí všichni držíme palce,“ řekla. A zavzpomínala na děti, pro které se „šla Sněžka“ v minulých ročnících – třeba na Péťu Januše, který po onkologickém onemocnění nemohl chodit, dostal peníze na školu chůze a nyní vyjde na Sněžku za hodinu a půl, což by nedokázal mnohý člověk bez handicapu. Malý sporťák Lukáš Kapka, který dostal peníze na běhací protézu, vyšel na Sněžku za hodinu patnáct. „Jarda Petrouš vždy kouká, jak jsou kluci rychlí, u něj je to přece jen těžší vytáhnout nahoru 115 kil své živé váhy,“ uvedla se smíchem Klasnová. Jeho vysněnou metou je zdolat Kilimandžáro.
Akce má obrovský emoční náboj
Veřejnost se může do akce zapojit tím, že si koupí tričko s obrázkem výtvarníka Jiřího Slívy. A samozřejmě lze zdolat Sněžku. Pokud někdo nechce nebo nemůže, tričko zároveň slouží jako vstupenka na lanovku nahoru a dolů. Ta většinou za příznivého počasí jezdí. Kdo zůstane dole, nudit se nebude. Tak jako každý rok bude i letos kulturní program – druhý ročník HandicapFestu, kde zahraje kapela The Tap Tap a další. Lze též poslat peníze na transparentní účet 2001375049/2010. „Peníze jdou do poslední koruny dětem, my pracujeme jako dobrovolníci, tudíž žádné výdaje na režii nejsou,“ zdůraznila Klasnová. Do budoucna by byla ráda, kdyby se činnost fondu rozšířila, což by znamenalo i jistou míru profesionalizace. „Akce má obrovský emoční náboj. Někdy i padají kroupy nebo prší, lidé přesto jdou. Člověk si uvědomí, jaké hodnoty jsou důležité. Neutápím se v lítosti nad dětmi s handicapem, naopak mám neskutečnou radost, jaké díky příspěvkům dělají pokroky a jak se jejich rodiny těší z každého zlepšení. Lituji naopak zdravé lidi, kteří svůj život promarní,“ dodala. Je podle ní dojemné, když například vidí, jak děti, které sedí na vozíku, si při přebírání symbolického šeku stopnou a dojdou pro něj.
Pojišťovny by měly proplácet kompenzační pomůcky
Upozornila i na systémové problémy – třeba ten, že pojišťovny plně nehradí kompenzační a zdravotní pomůcky a neurorehabilitační cvičení, což by výrazně pomohlo dětem s vrozeným nebo získaným poškozením mozku, jako je dětská mozková obrna a podobně. „Tyto děti by to často posunulo k soběstačnosti, nemusely by do konce života čerpat dávky a nekončily by v ústavech.“ Žádoucí by podle ní také bylo vrátit kritéria pro posuzování nároku na příspěvky na péči před tzv. Drábkovu reformu, kdy se lidem dostávala potřebná pomoc. Je ráda, že se jí v minulosti, kdy byla poslankyní, podařilo prosadit, aby bylo před zmíněnou reformu vráceno přidělování ZTP a ZTP/P průkazů, protože po reformě na ně nedosáhlo ani mnoho dětí s amputovanou končetinou.
