Od letošního března, jak již Náš REGION informoval, si každou neděli mohou zájemci zámek prohlédnout. Prohlídky, které začínají v 10, 11, 14 a 15 hodin, trvají necelou hodinku, o historii i nynějším využití a budoucích záměrech vykládá Matěj Stropnický, vstupné je dobrovolné, kdo chce, může rekonstrukci podpořit koupí pohledu, turistické známky, poslat příspěvek na transparentní účet nebo přijet na brigádu.
Kaple svaté Anny se starobylými kropenkami
Prohlídka začíná v malebné kapli svaté Anny s nádhernou výzdobou a kropenkami, kde se každou poslední neděli v měsíci konají bohoslužby. Návštěvníci se dozví, že v roce 1733 byla původně renesanční stavba přestavěna na barokní zámek, kde lze narazit i na jiné umělecké slohy – třeba rokokové zábradlí nebo secesní výmalbu v někdejší zámecké kuchyni. Výraznějšími proměnami zámek procházel až do 19. století, měnili se jeho vlastníci, Stropnický si povzdechl, že většina z nich neuměla hospodařit.
Současní majitelé věří, že tak nedopadnou. Zatím postupují systematicky – vybourali zeď, vyčistili zámek od břečťanu (při čemž objevili starobylou vázu), postupně obnovují přilehlý sedmihektarový park, na pomoc si pořídili i ovce, rekonstruují místnost po místnosti, zjišťují, jak lze ve které topit, jednají s památkáři, kteří tam pomocí zářezů do zdí dělají výzkumy a říkají, jak lze co rekonstruovat (kupříkladu zateplení bude možné přidáním ovčí vlny do podlah), protože zámek je od roku 1958 pod památkovou ochranou.
Píšťaly z varhan i nemocniční postele
Na rekonstrukci kaple a soch, které ji otevírají, poskytne prostředky ministerstvo kultury, nemalé finance ale majitelé musí zajistit z vybraných prostředků, nelze spoléhat pouze na dotace. K původní investici dvanáct milionů tak může během let přibýt dalších třeba třicet. Je to zkrátka práce na celý život či jeho značnou část. Pokud se vše zdaří, Stropnický by byl rád, aby některá z místností sloužila třeba i pro účely obce, různé akce by se mohly konat na zahradě. Majitelé chtějí zámek do provozu uvádět postupně – vždy po rekonstrukci konkrétní místnosti.
Postupně také objevují nové a nové skvosty – třeba píšťaly z varhan, na které se počátkem 20. století složila obec. Dá se říci, že každá doba v zámku zanechala něco. Nejen umělecké slohy, ale i předměty. Dvacáté století třeba i nemocniční postele, zámek totiž po určitý čas vlastnili zdravotníci. Dnes slouží k tomu, že kupříkladu brigádníci, kteří zůstanou přes noc, se mají na čem vyspat. Přibyly i nové postele – jednu z nich darovali manželé z Plzeňska. Tak věřme, že 21. století zanechá zámek, který bude otevřen veřejnosti ještě hodně dlouho a zároveň bude připomínkou toho, jak jím v časech minulých procházel čas.
