Výstava mimořádné umělecké kvality představuje malíře, grafika, scénického výtvarníka a pedagoga Františka Jiroudka. Největší reprezentativní přehlídka díla autora, který část malířského života věnoval malbě a toulkám kolem milované Jizery, po Semilsku, Kozákově a v dalších lokalitách Severních Čech, je v kostele sv. Anny v Jablonci nad Nisou. Spatřit jí bude možné do 24. září.
Podle vlastních slov si nejvíce oblíbil sytou žluť slunečnic a pestrou barevnou škálu kosatců. A ze svého rodného kraje si přinesl lásku k podzimní krvi jeřabin…
„Začal jsem dělat krajinu, hlavně tu, kde jsem se narodil – Kozákovsko. Zážitky z dětství prožitého v sugestivní a romantické krajině, s řekou Jizerou, s širokými výhledy z vrchu Kozákov, usměrňovaly mou vnitřní představu o tom, jakým způsobem se bude dál vyvíjet moje výrazová stránka. Utkvěla mi v paměti tahle základní barevná harmonie, která člověku diktuje jeho postoj k barvě celý život. Barevné akordy temně zelené hlubokých údolí, modré a bílé z oblohy, když pod ní stojím…“
František Jiroudek přišel na svět 17. února 1914 ve Lhotě, části Chuchelny, v dolní části obce v roubence č. 42. Otcem byl František z Žehuně poblíž Poděbrad, c.k. strážmistr v Semilech, v čase křtu budoucího malíře „ve válečném poli v Miskolczi v Uhrách“. Matkou byla švadlena Františka Kousalová, narozená ve Slané, dcera obchodníka Josefa ze Lhoty 42 a Františky Vondruškové, dcery rolníka v Lovčicích u Chlumce nad Cidlinou.
Dospíval v melancholické krajině kolem slovenského Liptova. Na gymnázium chodil v Liptovském Mikuláši, maturoval v Ružomberoku.
Do Prahy přišel František Jiroudek roce 1933, ale UMPRUM, kam se přihlásil, nesplnila jeho představy a ze školy odešel, stejně jako později z Vysokého učení technického.
Když Jiroudek spatřil vystavený obraz krajiny kolem Labe od Viléma Nowaka, dokázal překonat plachost a Nowaka navštívil. Předvedl mu své práce a Nowak ho jako mimořádně talentovaného žáka přijal. Vzniklo tak mezi nimi vzácné přátelství, které vydrželo po celý život. Teprve v ateliéru Viléma Nowaka (1935–39) našel, co podvědomě hledal.
V roce 1937 se poprvé účastnil výstavy (Neapol) se svými studentskými pracemi, v roce 1939 se prezentoval v Semilech, v roce 1940 vystavoval se skupinou Sedm v říjnu na jejich druhé a později na třetí (a poslední) výstavě, samostatně pak od roku 1943. Během 2. světové války pracoval jako scénograf a kostýmní výtvarník v Národním divadle v Ostravě, což významně ovlivnilo i jeho pozdější tvorbu. Soustředí se na figurální malbu, v níž často zachycuje divadelní svět.
V roce 1943 se stal členem SVU Mánes. V květnu 1944 se u sv. Jakuba v Praze oženil s Kamilou Chamradovou.
V roce 1946 odjela skupina výtvarníků a spisovatelů do Paříže. Tady ve vile Bernheimů byla instalována výstava díla Pierra Bonnarda, malíře, který miloval přírodu, Ve svém díle z ní pak po celý život vycházel, dramatičtější barevnost vítězila nad kresebnou linkou, třeba v Jiroudkových stále častějších krajinomalbách.
Počátkem 50. let malířova paleta na čas zešedla. Ale krajina mu to dlouho nedovolila. Jeho krajinářské srdce naplnil teprve Liběchov, ležící v úrodném Polabí. V opakovaných motivech kostelíků, vinic a zahrad se obnovilo jeho barevné vidění. Malíř se usadil v malém domku ve stráni vinice, který se mu stal ateliérem.
V 60. letech ještě vytvořil několik podstatných monumentálních maleb, zejména cyklus obrazů Proti válce (1965–70).
Od počátku 60. let Jiroudek působil na pražské AVU (v letech 1970–76 jako rektor), školu opustil v roce 1986. V roce 1976 mu byl udělen titul národní umělec, v letech 1982–87 byl místopředsedou českých i federálních svazů výtvarníků.
Zemřel 15. června 1991 v Praze.
Zdroje: Michal Císařovský, Magazín Co vás zajímá; František Kšajt, Signál; Vlastimír Talas, AZ magazín
