Dohady o tom, jak se ježek dostal do znaku města na Vysočině, je mnoho. Jihlava má ve znaku ježka a archeologické vykopávky a nálezy potvrzují, že tomu tak je již několik století.
ježek ve spojení s Jihlavou objevuje už ve třináctém století. Ve městě tehdy žilo převážně německé obyvatelstvo, a tak se v tomto období začíná objevovat jméno Iglawa, nejprve jako pojmenování řeky a později i města. Igla tedy mohla označovat jehlu, neboli přeneseně, ostré kameny v řece, ale také může vycházet z německého Igel, tedy ježek, který se později stal symbolem města.
První spolehlivé doklady o čtvrceném městském znaku se lvem a ježkem podává jeden ze tří proslulých právních kodexů Jana z Gelnhausenu z počátku 15. století. V této podobě se užívalo znaku i v dalších stoletích.
V roce 1899, při oslavách domnělého 1100. výročí založení města, se zjistilo, že Jihlava nemá spolehlivý právní podklad k užívání svého znaku. Proto si město využívalo privilegium od panovníka, které městu udělil František Josef I. 4. září 1900. I přes pochybnosti, které byly vzneseny proti vhodnosti znaku v letech 1945–1946 , užívá se historického znaku dodnes.
Po letošním významném nálezu razidla a dalšího inventáře královské mincovny z konce 13. století, který odhalil přesnou podobu mincí ražených v Jihlavě, byl nalezen další střípek dějin. Je jím fragment keramické nádoby, který je dekorován opakujícím se motivem ježka.
„Nález je unikátní v tom, že je prvním takovým na území města. V Jihlavě nikdy nebyla nalezena žádná movitá věc, která by na sobě měla vyobrazeného ježka,“ uvedla Veronika Juráková z Archaia Brno, která našla nejenom tohoto výše zmíněného ježka, ale již dříve také prvního ježka na Jihlavsku, a to při rekonstrukci fary ve Stonařově v roce 2019, kde se objevil také na střepu nádoby.
Krátce po tomto unikátním nálezu však dům odhalil další, keramický kachel z kamen, na kterém je také vyobrazen ježek. Dále zde archeologové nacházejí množství různých mincí, dřevěnou lžičku nebo koženou botu. Nalezené předměty s vyobrazenými ježky i většina ostatních artefaktů je datována kolem 16. století.
„V současné době zde totiž dochází k odebírání zásypů podlah nad renesančními stropy, které jsou z druhé poloviny 16. století. Většinou se tedy jedná o ztrátové předměty, které propadaly škvírami v dřevěných podlahách nebo se sem dostaly při zasypávání podlah,“ doplnil archeolog Šimon Kochan.
Přestože renesanční stropy po rekonstrukci již nebudou moci být nosnými, tak po šetrné renovaci zůstanou na svém místě jako součást budoucího vzdělávacího centra. Na své místo se po výzkumu a čištění vrátí také všechny významné archeologické nálezy, které budou následně zpřístupněny veřejnosti v rámci výstavy.
