Naprosto nepochopitelný příklad toho, co se stane, když vztek člověku zatemní rozum, byl zachycený bezpečnostní kamerou u výtahu v jihokorejském Daejonu. Čtyřicetiletý muž s fyzickým postižením, který používal k pohybu místo elektrického vozíku speciální skútr, se 25. srpna 2010 chtěl svézt výtahem. Ten mu ale zavřel dveře a odjel přímo před nosem.
Nic zvláštního, řekli byste si, stává se. Většina lidí s postižením tuhle situaci zažívá zcela běžně, někteří dokonce několikrát za den. Je to k vzteku, když jste člověk na vozíku, který nemůže použít schody (nebo maminka s kočárkem, případně dědeček s bolavým kolenem), přijdete, nebo spíš přijedete k výtahu a v něm je člověk chodící, který vám s výtahem bezohledně odjede přímo před nosem. Ano, člověk na vozíku tohle zažívá denně. Kolikrát třeba nestihne vlak nebo přijde pozdě do práce (a to jsou ještě ty méně závažné komplikace), protože mu „choďák“ vyfoukne výtah v domnění, že přeci vozíčkář nemá kam pospíchat. Ano, je to k vzteku.
A tak se i hlavní hrdina našeho kuriózního případu v takové situaci rozčílil. Když mu výtah přímo před nosem ujel, zmocnil se ho záchvat vzteku. A vztek je silná emoce, která umí člověka zbavit veškerého zdravého rozumu. Náš zuřivý vozíčkář se rozhodl, že si svůj emocionální přetlak bude ventilovat na zavřených dveřích výtahové šachty. Rozjel se se svým vozíkem – skútrem a do dveří silně narazil. Potom znovu. A ještě jednou.
Stejně, jako to bývá v pohádkách, byl třetí náraz tím osudným – dveře výtahové šachty povolily a muž na vozíku jimi projel skrz. A zřítil se i se skútrem dolů. Nepřežil. Za svou úplně zbytečnou smrt si vysloužil Darwinovu cenu, neoficiálně pak také titul nejvzteklejšího vozíčkáře.
Zdroj: Darwin Awards
