„A chčije a chčije!“ Kdo si za deště nevzpomene na dědu Komárka?

15.6.2021
Redakce

Josef Kemr se objevil už v 11 letech na prknech Divadla na Vinohradech, pokračoval v rozhlase, v kočovné divadelní společnosti Anny Budínské-Červíčkové, na Kladně a v Akropolis, v dnešním divadle na Palmovce a v Městských divadlech pražských, až nakonec od roku 1965 natrvalo zakotvil v Národním divadle. Na dlouhých 30 let. Na jevišti, ve filmu nebo v televizi ztvárnil přes 400 rolí.

Rodiče to nechtěli

Přestože začínal s hraním tak brzy, rodiče si pro něj představovali nějaké solidnější zaměstnání. Jenže Kemr se nedal a jednoho dne v půl páté ráno jednoduše utekl z domova. Díky svému kamarádovi Rudolfu Hrušínskému se chytil potulných komediantů u jeho babičky Budínské-Červíčkové. Když Kemr v roce 1993 přebíral Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohry, v děkovné řeči zmínil i své rodiče. Přitom vzhlédl k nebesům a vyzval je, aby se radovali spolu s ním. „Protože to byla práce, zlomit vaši vůli, abyste mě pustili k divadlu,“ řekl tenkrát. V té době už měl za sebou například legendární představení Jiřího Hubače Stará dobrá kapela, kde exceloval po boku právě po boku Hrušínského, Vlastimila Brodského nebo Martina Růžka.

Kromě divadelních rolí se nezapomenutelně zapsal i do dějin českého filmu jako například Kozlík v Markétě Lazarové, Ignác v Kladivu na čarodějnice nebo Plha v komedii Marečku, podejte mi pero. A hlavně jako děda Komárek v komedii Jiřího Menzela podle scénáře Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka Na samotě u lesa.

Problémy s režimem

I když dnes si výše zmiňovaný film nejde bez Kemra ani představit, Menzel měl zpočátku problém si jeho účast v natáčení prosadit. Kemr byl totiž silně věřící a soudruhy kolem sebe zdravil po křesťansku „Pozdrav Pán Bůh.“ Proto nebyla filmařská normalizační vrchnost příliš nakloněna tomu, aby ho režiséři obsazovali. Nicméně Menzel trval na svém. Děda Komárek totiž musel umět sekat kosou, což Kemr jako jeden z mála splňoval. Znovu si Kemr zavařil, když mu chtěli udělit titul zasloužilý umělec, a on odmítl. Na Ústřední výbor Komunistické strany Československa poslal na tu dobu velice odvážný dopis. „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval,“ napsal v něm mimo jiné. A v červenci 1989 napsal do Rudého práva dopis, kterým reagoval na dehonestující článek týkající se budoucího českého prezidenta s názvem: „Kdo je Václav Havel“. Havla i jeho rodiny se v něm zastal a s redakcí se rozloučil slovy „Bůh vám žehnej!“. Byl jednou z tváří sametové revoluce a na manifestaci na Letenské pláni před téměř milionem lidí prohlásil: „Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám?“

Cherchez la femme

Za vším hledej ženu. Přestože byl Kemr velice zbožný a ve svém volnu například natíral vápnem vesnické kapličky, nebránilo mu to v jeho četných milostných aférách. Byl to prý notorický sukničkář, a i když bylo jeho manželství s herečkou Evou Foustkovou bezdětné, sám v 50. letech při natáčení jednoho budovatelského filmu zplodil nemanželského syna Vladimíra. Žena také stála za koncem jeho celoživotního přátelství s Rudolfem Hrušínským, se kterým se spolu ocitli za kamerou již v prvorepublikovém filmu Lízin let do nebe, když bylo Kemrovi pouhých 14 let. Jenže Kemr se na stará kolena zamiloval do divadelní inspicientky Mariky Skopalové. Když ji Hrušínský před ním poplácal po zadku, Kemr se neudržel a dal mu facku. A bylo po přátelství. Skopalová byla pro Kemra tak důležitá, že dokonce chtěl, aby byla pohřbená spolu s ním. Zemřel v 72 letech na rakovinu žaludku a do poslední chvíle pracoval. Aby mohl natáčet své poslední filmy – Malostranské humoresky a Golet v údolí – jezdili si pro něj filmaři už do nemocnice.

Zdroj: Wikipedie, ČSFD


Témata:

Nepřehlédněte