Nástup umělé inteligence v akademickém prostředí, jako je Technická univerzita v Liberci (TUL), představuje mnohem víc než jen technologický trend. Je to změna paradigmatu, kterou lze rozdělit do tří klíčových pilířů: efektivita práce, transformace služeb a nová vize vzdělávání.
V každodenní praxi knihovníka dnes umělá inteligence (AI) pomáhá ve dvou rovinách. První je automatizace jasně definovaných kroků, jako jsou rešerše či tvorba informačních zdrojů (katalogizace). Druhou rovinou je všeobecná podpora v nestrukturovaných úkolech – od vysvětlování složitých konceptů až po konverzi dokumentů. Úspěch zde však nezávisí jen na technologii, ale především na „mindsetu“ člověka a jeho ochotě měnit zažité postupy.
Budoucnost: Samoobslužné pobočky a edukace
Směr vývoje je jasný: strojové zpracování metadat uvolní lidem ruce. Inspirovat se můžeme u Městské knihovny v Praze, která využívá samoobslužné kiosky s AI avatary. Tento model umožňuje rozšířit služby i do odlehlých poboček, kde nelze zajistit stálý personál. AI navíc poslouží jako personalizovaný nástroj pro edukaci zaměstnanců, kterému neunikne žádná z překotných společenských či technických změn v oboru.
Etika a konec memorování faktů
S rozvojem AI přicházejí i výzvy, zejména v oblasti autorského práva a koncepce duševního vlastnictví. „Společenská diskuse je zatím opatrná – například úbytek juniorských pozic vlivem automatizace je realitou, kterou musíme brát v potaz,“ uvedl Jiří Fišer pro Náš REGION.
Pokud se školství zaměří na formování vnitřně integrovaného člověka, takový jedinec se pak díky své adaptabilitě a kritickému myšlení naučí s moderními nástroji pracovat sám a přirozeně. Skutečná gramotnost v oblasti umělé inteligence totiž nespočívá v pouhé znalosti ovládání konkrétního softwaru, ale v hlubokém pochopení podstaty těchto technologií. Samotná umělá inteligence je pouze nástrojem, který bez lidského přičinění nic nezmůže; její skutečný význam a etické směřování určují lidé, kteří ji aktivně používají k rozvoji sebe i celé společnosti.
Klíč k řešení však leží ve vzdělávání. Jak kdysi naznačil Komenský: vzdělání bez výchovy postrádá smysl. V éře, kdy nelze předpovědět vývoj technologií na pět let dopředu, ztrácí smysl plánovat výuku založenou na faktech.
Zdroj: rozhovor knihovníkem a odborníkem na AI Jiřím Fišerem
