Velitel čety berounských hasičů Martin Kůřil je i vedoucím skupiny Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje, která se má specializovat na zásahy u lesních požárů.
Vše začalo v Berouně tak, že někteří z hasičů místní jednotky se zprvu sami a nad rámec své běžné odborné přípravy zajímali o principy a taktiky použitelné u požárů v přírodním prostředí, v lesích a těžko přístupných terénech, kterými se náš okres vyznačuje. Čtrnáctičlenná skupina profesionálních hasičů má aktuálně plnou podporu svého krajského ředitelství včetně té materiální a jejich nadšení pro práci získalo status pilotního programu. Třináct hasičů z Berouna a jeden z Hořovic jsou nyní v systematickém výcviku na likvidaci lesních požárů v těžkých podmínkách a nepřístupném terénu, kde běžné síly a prostředky hasičů už nestačí.
„Už před Hřenskem jsme věděli, že něco takového v našich podmínkách bude potřeba,“ říká Kůřil s tím, že první specializované tréninky absolvovali u zahraničních hasičů letos na jaře a působili i při pomoci likvidace požáru v Českém Švýcarsku. Počítá se s tím, že berounský lesní tým bude průběžně své vědomosti a zkušenosti sdílet do dalších hasičských jednotek. „Třeba nedávno v Olešnici v Orlických horách jsme už pořádali takové setkání s předáním zkušeností a s výcvikem, byli tam zástupci z Polska, Německa, ze školícího zařízení a z vybraných krajů, ta naše taktika je trochu jiná, než která se běžně provádí,“ doplňuje Kůřil a popisuje, jakou kombinací technických prostředků třeba dopravují vodu na hašení přes velké převýšení a velké vzdálenosti.
Aktuálně se osm berounských „lesních“ hasičů vrátilo ze třídenního intenzivního výcviku na Slovensku. „Slovensko máme za rohem, není tam jazyková bariéra a Slováci mají velké zkušenosti. Pro hašení v těžkém terénu tam mají tři po republice rozmístěné specializované skupiny, které se trénují už 15 let,“ uvádí velitel Kůřil k akci, která se odehrála v horách okolo Tatranské Lomnice a Štrbského plesa (1346 m n.m.) a účastnilo se jí přes 150 hasičů a další množství osob z jiných profesí.
„Byly to tři dny a každý byl úplně jiný,“ popisuje velitel výcvik na Slovensku. První den výcviku byl podle něj o způsobu na vnímání lokality a průzkumu místa události. Hasiči obecně před zásahem, aby si mohli zvolit taktiku, musí z geografického hlediska zjistit převýšení, pak jaké jsou kde vodní zdroje, kde jsou jaké mostky a jakou mají únosnost, kam až se dostane těžká technika a další. Druhý den probíhalo samotné ostré cvičení ve vysokohorském terénu s nasimulovanými místy požárů. Třetí den byl o podpoře a využití letecké techniky v nepřístupném terénu. „Na Slovensku používají větší bambivaky na vodu než my, mají jinou techniku plnění, pro nás to byla novinka. Také jsme měli možnost vidět cvičnou nouzovou evakuaci ohrožených hasičů na laně spuštěném z vrtulníku.“
Co berounského velitele Martina Kůřila vysloveně nadchlo, bylo naprosté sdílení taktiky, když se sešlo 150 specializovaných hasičů z různých míst Slovenska: „Oni se nesejdou a nepřemýšlí, jak to nakombinovat, oni to ví a už to jede, oni to mají secvičené, takové extrémní množství hasičů bez výcviku nejde ukorigovat, mají to sehrané jako doktoři na sále.“ Pilotní program hasičů Středočeského kraje jde podle Kůřila přesně tímto směrem.
Hana Zeus
