Přírodní podmínky zdejšího kraje vždy velice přály rozvoji cukrovarnického průmyslu, o čemž vypovídá i výstavba cukrovarů v okolí (Úžice 1856, Líbeznice 1846, Mratín 1859, Čakovice 1850 aj.). A tak i v Kostelci vstoupilo v roce 1871 několik místních občanů ve Spolek k výstavbě cukrovaru.
Za předsedu byl zvolen Václav Klášterský, tehdejší starosta města. Zisky v prvních pěti letech provozu však byly mizivé a nepostačovaly ani na splácení dluhů. Situaci nezlepšila ani právě probíhající cukerní krize. V roce 1877 nebylo jiné možnosti než celou továrnu prodat. Novým majitelem se stal německý průmyslník David Bloch, který začal továrnu postupně rozšiřovat. Vedle surovárny byla v roce 1892 přistavěna také rafinérie cukru,
Vlečná dráha
Hned tři roky poté, co David Bloch cukrovar koupil, požádal o povolení ke stavbě vlečné dráhy, která by spojila továrnu s dráhou Turnovsko-kralupsko-pražskou, vedoucí přes Neratovice. Provoz na ní byl zahájen ještě téhož roku.
Úsvit nového století
Na počátku 20. století byl cukrovar modernizován a stává se z něj opravdu moderní podnik, schopný zpracovat za kampaň až 50 000 tun řepy při denní kapacitě 800 tun. Podnik nyní nese název „Labsko-kostelecká rafinérie a. s.“
V období let 1914–1918 samozřejmě nemohl pracovat cukrovar zcela „standardně“. Důsledky válečného konfliktu byly znatelné v roce 1917, kdy došlo k přerušení kampaně pro nedostatek uhlí. Dalším důsledkem války byla změna struktury zaměstnanců. Namísto odvedených mužů zde pracovalo mnoho zajatců, jmenováni jsou zejména Tataři a Baškirci.
Nová doba, nové podmínky
Po konci první světové války se i soukromé podniky musely přizpůsobit novým podmínkám vznikající Československé republiky. Zásadním rokem byl rok 1925, kdy byl zbudován přístav na Labi v těsném sousedství cukrovaru, což přineslo možnost zvýšení exportu. První loď naložená cukrem z přístavu vyplula už 14. dubna 1926.
V červnu 1927 došlo k likvidaci firmy David Bloch-Bauer a závod přešel do rukou Neštěmické rafinérie cukru a. s., ve které vlastnila hlavní kapitál Anglo-Československá banka. Prvním krokem nového vlastníka bylo zastavení provozu rafinérie a propuštění dělníků i úředníků. Pro obyvatele Kostelce nastalo nepříjemné období, které ukončila až přestavba závodu. Ta začala v roce 1931. Nejprve byla upravena surovárna, následovala přestavba rafinérie a v roce 1932 výstavba nové kotelny. V tomtéž roce byla vybudována vlastní elektrárna zajišťující energetickou nezávislost cukrovaru a umožňující celý provoz elektrifikovat.
Ve stínu hákového kříže
Po vypuknutí druhé světové války se stal cukrovar majetkem Drážďanské banky a v roce 1942 jej dostala darem vdova po zastupujícím říšském protektorovi Heydrichovi, žijící v Panenských Břežanech. Tehdejší ředitel Ing. Hrubý byl pro údajné schvalování atentátu zatčen a popraven.
Poválečná éra
Po skončení války přešel závod pod národní správu a stává se členem „Společenstva českých cukrovarů“. Ovšem přišel únor 1948 a s ním i zánik „Společenstva“. Celý cukrovarnický průmysl byl po vlně znárodňování několikrát reorganizován.
Od roku 1962 do roku 1991 cukrovar zpracovával také kubánskou cukrovou třtinu. Ta se sem dovážela OPW vlaky v relaci Gdaňsk – Liberec – Neratovice – Kostelec. Podnik se stal důležitou součástí čsl. exportních úkolů, jedním z nejmoderněji vybavených cukrovarů v tehdejším Československu a nositelem titulu „Vzorný exportní závod“.
Nová demokracie ukončila historii cukrovaru
Tak jako většina českých firem, i místní cukrovar ukončil svou činnost s příchodem nové porevoluční epochy. To co nezničili nacisté ani čtyřicetiletá vláda jedné strany, zničily novodobé elity. V průběhu druhé poloviny roku 1993 a prvního pololetí roku 1994 bylo strojní zařízení demontováno a zčásti prodáno do zahraničních, hůře vybavených cukrovarů a zčásti sešrotováno.
Zdroj: SVOBODA, J. Kostelec nad Labem, historie a současnost
