Bohnický hřbitov převzala do své péče Praha 8

15.8.2022
Renata Říhová

Po devítileté snaze místostarosty Prahy 8 Jiřího Vítka (Patrioti) patří Bohnický hřbitov osmé městské části. Svým podpisem předávacího protokolu to stvrdila ředitelka odboru hospodaření s majetkem státu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Ivana Kubíčková a radní Prahy 8 pro oblast majetkovou Tomáš Slabihoudek (TOP 09).

K předání jednoho z nejtajemnějších míst Česka, Bohnického hřbitova, mezi státem a městskou částí došlo 21. června krátce po poledni, přímo v areálu hřbitova. Tajemné místo hřbitova, označovaného také „hřbitov bláznů“ potvrdilo svou pověst. Přesně ve chvíli, kdy se podepisoval protokol, začalo hřmít a spustil se lehký déšť, který po chvíli ustal.

Osmá městská část má zájem historicky významný prostor Bohnického hřbitova opravit do podoby důstojného pietního místa a zároveň jej zpřístupnit veřejnosti. A přitom ponechat místu jeho mystičnost a ráz. V rámci obnovy mají být stabilizovány obvodové zdi i kaple a zredukovány náletové dřeviny, popínavý břečťan má být na hřbitově kvůli zachování atmosféry ponechán. Prvním plánovaným krokem má být oprava vstupní brány a zabezpečovací práce k zajištění bezpečnosti.

Hřbitov bláznů

Bohnický ústavní hřbitov, někdy označovaný jako „hřbitov bláznů“, je bývalý hřbitov nacházející se v severní části Prahy, 700 metrů západně od Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Pohřbívat se zde přestalo v roce 1951 a zároveň byl zrušen kostel a ústavní duchovní správa. Hřbitov fungoval do roku 1963, kdy byl předán Pohřební službě hl. m. Prahy, která jej nevyužívala a nechala jej zpustnout. Během let oficiálního provozu hřbitova zde bylo na ploše 2,5 hektaru pohřbeno přes čtyři tisíce osob. Dominantou hřbitova je kaple s márnicí a také mohyla vystavěná na památku vojákům a obětem první světové války, kteří v průběhu hospitalizace v ústavu zemřeli.

Hřbitov byl založen roku 1906, dokončen a vysvěcen byl 12. září 1909 jako součást Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Ta se tehdy jmenovala Ústav pro choromyslné v Bohnicích u Prahy a byla největší psychiatrickou léčebnou ve střední Evropě. Na hřbitově byl jako první pohřben 24. září 1909 jedenáctiletý pacient František Jankovský postižený hydrocefalem (vodnatelností mozku). Ročně se zde pohřbívalo asi osmdesát pacientů zesnulých v léčebně. Kromě pacientů zde našli místo posledního odpočinku i jejich ošetřovatelé, řádové sestry, místní dělníci či úředníci.

Pochováni jsou zde i italští vojáci z nedalekého zajateckého tábora, kteří v roce 1916 podlehli epidemii tyfu. Za první světové války byli do léčebny přesunuti chovanci psychiatrické léčebny z Tridentu. Bohnický hřbitov se i těm, kdo zde zemřeli, stal místem posledního odpočinku. V říjnu 1932 byl arcibiskupem pražským, kardinálem Karlem Kašparem za přítomnosti italského velvyslance posvěcen druhý památník Italům, kteří byli roku 1916 evakuováni do Bohnic z ústavu pro choromyslné na Tridentském území. Jednalo se o dvě desky z Kararského mramoru zasazené do zdi u vchodu do hřbitovní kaple. Na deskách byly nápisy v italštině a češtině: „Věčné památce 48 Tridentských choromyslných do tohoto ústavu převezených a zde zemřelých za strašné světové války, jejichž tělům na tomto hřbitově pohřbeným, nedostalo se svrchovaného štěstí posledního odpočinku v osvobozené půdě vlasti.“

Pohřbeni jsou zde také sebevrazi, šílení násilníci a nejhorší vrazi své doby. Leží tu prý například vrah Pavlíček, který se přihlásil k vraždě prostitutky Otýlie Vranské, jejíž tělo se našlo rozčtvrcené v cestovním kufru. Pavlíček se přiznal při jedné z terapií a díky tomu jej začali vyšetřovat. V průběhu policejního vyšetřování ale spáchal sebevraždu oběšením. Vražda Vranské se nikdy neobjasnila a ani o Pavlíčkovi není jisté, že byl viníkem. Údajně tu byl tajně pohřben atentátník na arcivévodu Ferdinanda d’Este, bosenskosrbský politický aktivista Gavrilo Princip. Poznatek o tom, že byl na „hřbitově bláznů“ uložen v květnu 1918 do neoznačeného hrobu Gavrilo Princip, zjistilo gestapo v září 1942. Hrobník při výslechu uvedl, že zde došlo k neohlášenému pohřbu, který byl doprovázen vojáky z terezínské pevnosti, a že Gavrilo Princip byl v seznamech uveden jako demobilizovaný kaprál od 28. pěšího pluku, který zemřel v bohnické léčebně na „úbytek mozku“. Podle něj mělo být tělo atentátníka na následovníka trůnu ukryto někam, kde ho následující generace nebudou obdivovat.

Bohnický hřbitov si vybral v roce 1984 pro natáčení filmu Amadeus režisér Miloš Forman. V ponurých kulisách bohnického hřbitova točil scénu ukládání W. A. Mozarta do hromadného hrobu. Americký film režiséra Miloše Formana, jehož natáčení částečně probíhalo i v tehdejším komunistickém Československu, obdržel osm Oscarů, 13 nominací na Oscara a dalších 32 ocenění včetně čtyř Zlatých globů.

V roce 1989 místní kapličku vypálili vandalové. Po požáru zbylo z kaple pouhé torzo. Opuštěná vyhořelá a polorozpadlá hřbitovní kaple lákala v noci příznivce satanismu. V 80. letech tady probíhaly satanistické rituály, při kterých zasahovala i tehdejší Veřejná bezpečnost. Za kaplí je márnice a podzemní chodba, ve které je prý dodnes vápno. To se používalo nejen pro pohřbívání lidí, kteří trpěli nějakou nakažlivou chorobou, ale i při pohřbech sebevrahů.

V současné době je bohnický hřbitov velmi zchátralý. Většina bývalých hrobů je obrostlá břečťanem a zbylo zde jen velmi malé množství náhrobků. Bývalá kaple spolu s márnicí je v dezolátním stavu.

Zdroj: MČ Praha 8, Bohnickyhrbitov.cz, Wikipedie.cz


Témata:

Nepřehlédněte