Praha má bohatou vodárenskou historii a Břevnov v ní hraje zvláštní roli. Tato čtvrť sloužila po staletí především jako zdroj vody pro zbytek města. V 18. a 19. století tudy procházel vodovod zvaný „Königsmannka“, zásobující Hradčany a Malou Stranu. Vlastní vodovodní síť pro obec Břevnov začala vznikat až po roce 1893, přičemž potrubí zpočátku vedlo pouze pod Bělohorskou třídou a na pražský systém bylo napojeno přes čerpací stanici na Pohořelci.
V letech 1909 a 1910 se síť rozšířila do širší zástavby a vznikla přečerpací stanice ve sklepě břevnovské radnice. Součástí tehdejšího projektu byl i první vodojem v lokalitě Větrník, tehdy ale šlo o skromnou zděnou stavbu o půdorysu pouhých 5,6 krát 3 metry s nádrží o objemu 50 kubíků.
Po vzniku Velké Prahy a konci první světové války bylo brzy jasné, že takový objem nestačí. Vodárenská kancelář hlavního města vypsala v roce 1925 ofertní řízení na výstavbu nového vodojemu s kruhovým půdorysem. Zakázku získaly firmy Ing. Fr. Kdoul a Ing. Jos. Záruba, které v červnu 1925 starý vodojem zbouraly a pustily se do stavby nového.
Ještě během prací museli projektanti reagovat na prudce rostoucí poptávku po vodě. Původně plánovaná kubatura 750 kubíků nestačila, objem byl navýšen na 1 000 kubíků a cena vzrostla z 122 929 korun na 194 698 korun. Zkoušky vodotěsnosti proběhly úspěšně v listopadu 1925 a nový vodojem záhy převzala do provozu pražská obec.
Ani toto navýšení kapacity však nestačilo na tempo, jakým meziválečná Praha rostla. Rada hlavního města schválila už v roce 1934 záměr postavit velkokapacitní vodojem na Vypichu a o dva roky později začaly stavební práce. Dvoukomorový vodojem Vypich s objemem 8 520 kubíků byl dokončen v roce 1940 a do provozu zařazen 13. ledna téhož roku. Dobová vodárenská zpráva to hodnotila jednoznačně: „Oblast zásobována dříve samospádem z vodojemu na Větrníku o obsahu 1000 m3 a o kotě hladiny 361 m.n.m. jest nyní zásobována z vodojemů na Vypichu o obsahu 8.520 m3 a o kotě hladiny 370 m.n.m. Tím se zvětšil tlak v síti asi o 1 atm.“
Starý kruhový vodojem na Větrníku ještě nějaký čas zůstal v utlumovaném provozu, ale v roce 1954 jej demontovala vojenská správa při rozšiřování Ústřední vojenské nemocnice. Dnes po něm nezůstala žádná fyzická památka.
Zdroj: Pražské vodovody a kanalizace
