Jak se stavíte ke stavbě paralelní dráhy na ruzyňském letišti?
K sousedství letiště se stavím jako k danosti, se kterou musíme žít. Navždy. O paralelní dráze nás informuje poměrně pravidelně Letiště Václava Havla. Roztoky jsou ve svazku obcí zasažených provozem letiště a dlužno říci, že s námi vedení letiště poměrně čile komunikuje. Poslední informace je ta, že sbírá všemožná povolení a že o výstavbě paralelní dráhy bude rozhodnuto někdy v roce 2021.
Roztok by se neměla dráha příliš dotknout, nepůjde naším směrem. A letiště navíc slibuje – a to je úřední podmínka povolení paralelní dráhy, že v okamžiku jejího zprovoznění ustane pravidelný noční provoz. Pokud se nocí rozumí doba třeba od 23 hodin do alespoň 6 hodin ráno, bylo by to příjemné.
Z toho vyplývá, že jste s plánovaným navýšením provozu na Ruzyni už smíření.
Nechci ale říci, že jsme ze současného provozu letiště nadšeni. Na jaře a v létě je to občas peklo, a to nepatříme k obcím, které jsou nejblíže, a tudíž jsme postiženi jen okrajově. Nicméně i v Roztokách musíte při rozhovoru v podvečer či večer dávat hlavu k tomu druhému, abyste mu rozuměl, když letí letadlo. Nejhůře jsou na tom lokality Tiché údolí, ulice Nad vinicemi. Tam to hřmotí nejvíc. V uplynulých dvou letech bylo poměrně dost stížností občanů. Nechali jsme udělat vlastní měření, investovali několik desítek tisíc korun, ale vyšlo to tak, jak roky udává letiště. Jsme pod hlukovým limitem.
Žijete v blízkosti letiště a vadí vám hluk motorů letadel?
Objektivně možná jste pod hlukovým limitem, ale některé občany to obtěžuje. Dá se s tím něco dělat?
Popíchnut jedním kolegou ze Strany zelených, popíchl jsem před časem šéfa našeho svazku obcí Vladimíra Vytisku, aby se pokusil vyjednat stejné podmínky kompenzací, jako mají třeba v Dejvicích. To jest, aby ke dvěma programům, kterými nás letiště nyní každoročně podporuje (Dobré sousedství a Žijeme zde společně), přibyla ještě podpora jazykové výuky ve škole. Stalo se, a i když je to částka zatím krotká, chvála Pánu za ni. Vloni jsem inicioval veřejné slyšení, na které jsem pozval spoluobčany, jimž letecký hluk leze na nervy. Zástupci letiště vzorně dorazili a byla z toho zajímavá debata, vcelku věcná. Ale hřmotí se dál.
Má to řešení?
Komunikovat s letištěm, dokazovat, že jedna věc jsou možná příliš měkké hygienické normy, druhá věc je pocitová nepohoda. A snažit se vyjednat lepší a vyšší kompenzace. Letiště, jak se dneska pěkně říká, se dynamicky rozvíjí. Létá se stále více. My, okolní obce, se musíme razantněji brát o kompenzace a ozývat se, když je hluku příliš.
