A lidskému jazyku je nemožné vylíčit tu strašnou věc
„Vskutku každý, kdo nespatří tu hrůzu, smí být zván blažený. A oběti umíraly téměř ihned. Otékaly pod pažemi a ve slabinách a padaly k zemi mrtvy během řeči. Otec opouštěl dítě, žena muže, jeden bratr druhého; neboť tato nemoc, zdálo se, zachvacovala dechem a pohledem. A tak umírali. … Na mnoha místech v Sieně se vykopávaly velké jámy a plnily množstvím mrtvých. A umírali po stovkách ve dne v noci a všichni byli vhazováni do těch jam a zahazováni hlínou. A jakmile se tyto jámy naplnily, vykopávaly se další. A já, Agnolo z Tury … jsem vlastníma rukama zakopal svých pět dětí. … A tak mnoho lidí umíralo, že všichni věřili, že je to konec světa,“ tak popisoval autor Sienské kroniky první evropskou morovou ránu. V italském Janově a taktéž v Benátkách se mor objevil na přelomu let 1347/48. Koncem roku 1349 už byla morem nakažena polovina Evropy.
Čechy černá smrt tehdy zasáhla jen málo, podle soudobého kronikáře Františka Pražského ji z Čech vytlačilo „čerstvé a chladné povětří“. Ale už v roce 1356 se začala z Hessenska šířit nová pandemie, ta v letech 1357–1360 a 1363–1366 zasáhla téměř celý známý svět, ta se už Čechám nevyhnula. V našich zemích ji máme bezpečně doloženu v letech 1357–1363.
Další epidemie následovaly v letech 1380–1382 , 1451 (to v Mělníce zemřela i císařovna a královna vdova Barbora Celjská, druhá manželka Zikmundova), 1463–1464, 1473 a námi v úvodu vzpomínaná epidemie v červnu 1483, která vytrvala až do podzimu a která přinesla sváry mezi kališnickým měšťanstvem a městskými radami, které nemohl panovník urovnat, neb se schovával v Třebíči.
A utekl i císař Rudolf
Silný mor udeřil i v roce 1507, dle pramenů umíraly hlavně děti a mladí, v letech 1520–1521 byl jeden z nejhorších morů u nás, zemřel mj. Viktorin Kornel ze Všehrd, další mory propukaly v Praze
v letech 1550-1551, 1554, 1562, 1564 – tehdy se poprvé uplatnila koordinovaná ochranná opatření. Městské brány byly zavřeny pro příchozí ze zamořených oblastí, domy, v nichž se objevila nákaza, byly označeny a izolovány, byly zrušeny výroční trhy, uzavřeny veřejné lázně a zastaveno vyučování na školách.
V roce 1568 zemřely v Praze na mor 4 tisíce lidí.
Mor od května do prosince 1582 má přídomek veliký. Zasáhl téměř celé Čechy, ohnisko bylo v Praze.
Po velké povodni v srpnu1598 vypukl mor, kterému se říkalo „hlavní“. Mor začal v Žatci, potom v Plzni, potom v Lounech, v Praze a pak ve Slaném. Císař Rudolf II. vyhlásil mandáty o udržování čistoty v pražských ulicích, které ale nikdo nedodržoval. Nakonec v roce 1599 raději utekl z Hradu a v Plzni setrval až do počátku června 1600. Morová rána… zajímavá varianta, jak vypudit pány z Hradu.
Další velký mor na sebe nechal čekat do března 1680, v Praze jich bylo 6 tisíc, asi polovina v židovském ghettu, ale jsou známa i mnohem dramatičtější čísla.
Z tohoto moru se ne nám zachovalo několik hřbitovů – Staroměstský na Olšanech, s kostelem zasvěceným protimorovým patronům sv. Rochu, Šebestiánu a Rosalii, starý židovský hřbitov pod žižkovským vysílačem (ten se zachoval jen z části) a Malostranský hřbitov v Košířích. Z velkého moru 1680 je i Novoměstský hřbitov v Čajkovského ulici na Žižkově, únětický morový hřbitov v Suchdole u pozdější kaple sv. Václava (kde má být hřbitov zase obnoven) nebo třeba hřbitov pro Dejvice, Pohořelec a Strahov na Jenerálce s kostelem sv. Jana Nepomuckého (říká se mu někdy V Trní/čku).
Silně byly postiženy i střední Čechy, nejvíce u hlavních silnic, kde byla místy úmrtnost i přes 50 %. Epidemie měla asi 100 tisíc obětí a vedla k reorganizaci péče o hygienu a čistotu ulic.
Poslední epidemie moru si v Praze zařádila od března 1713 do února 1714 a vynesla asi 13 tisíc rozsudků smrti, což byla v té době čtvrtina města. Poté začala ve velkých městech vznikat kanalizace a výskyt epidemií byl zcela potlačen. Od roku 1749 se v Čechách mor nevyskytl.
Je však stále hlášen z obou Amerik, Asie a Afriky.
Mor na náměstích
Nespočet českých náměstí i návsí obohatily díky epidemiím díla barokního sochařství. Ve středověku byly morové rány často chápány jako boží trest. Asi nejznámější je morový sloup se sochou Panny Marie a osmi zemských patronů (1726, Ferdinand Maxmilián Brokoff) na Hradčanském náměstí.
Sérum proti moru máme už přes sto let
Mor, pestis, je akutní, vysoce infekční onemocnění způsobené bakterií Yersinia pestis, dříve Pasteurella pestis. Vyskytuje se endemicky hlavně v Asii, je nákazou pouštních a polopouštních oblastí. Charakterizuje ho zánět, zduření a nekróza lymfatických uzlin (forma dýmějová, bubonická). Nebo méně často jde o plicní lokalizaci s prudkým septickým průběhem (forma plicní). Smrt nastává nejčastěji toxickým poškozením srdečního svalu a selháním krevního oběhu. Zdrojem nákazy jsou nejčastěji hlodavci, vzácně pes, opice a velbloud; člověk jen při plicní formě vdechnutím původce nákazy. Přenos infekce zprostředkují hlavně blechy, morová nebo obecná. Výskyt moru podléhá mezinárodní ohlašovací povinnosti.
Původce moru, bakterii odhalil roku 1894 švýcarský lékař Alexandre Yersin (1863 – 1943). Yersin rovněž vyrobil účinné sérum proti moru, jeho očkování bylo jak prevencí, tak i lékem.
