Česká televize prochází letos výraznými změnami. Od července letošního roku má nového generálního ředitele a od května lidé platí i vyšší koncesionářské poplatky. Ty se navíc vztahují nejen na vlastníky televizí. Právě zdražení poplatků a fungování ČT rozděluje společnost a vyvolává mezi lidmi silné reakce.
Od začátku července vede veřejnoprávní médium nový generální ředitel Hynek Chudárek, kterého Rada České televize zvolila v šestém kole třinácti hlasy. V květnu se také kvůli inflaci zvýšily koncesionářské poplatky ze 135 na 150 korun. Nově jsou povinni platit i ti, kteří vlastní zařízení schopná přijímat televizní vysílání, jako je například mobilní telefon nebo počítač. Poplatek se hradí za domácnost, nikoliv za počet zařízení. Dražší je nově i Český rozhlas, jehož poplatek stoupl ze 45 na 55 korun.
Změny se nově týkají také firem a podnikatelů, kteří měli do konce června povinnost nahlásit České televizi počet svých zaměstnanců. Právě ten totiž určuje, kolik budou platit.
Tyto změny ale budí emoce. Mnozí lidé na sociálních sítích poplatky kritizují, považují je za zbytečné a nelíbí se jim, že musejí platit za něco, co třeba ani nesledují. Někteří dokonce volají po zakódování vysílání a zavedení dobrovolných plateb. Redakce Náš REGION proto zjišťovala názory lidí přímo v ulicích Prahy.
Názory se rozcházejí
Dotázaní lidé se shodují jen na tom, že se neshodují. Zatímco někteří nesledují Českou televizi vůbec, jiní ji zapínají alespoň občas. „Nene, Českou televizi nesleduju,“ odpověděla stručně paní Marie.
„Spíš už nesleduju, protože studuju a bydlím na bytě, kde televizi nemáme. Koncesionářské poplatky mě zatím nijak neovlivnily,“ sdělila studentka Kataryna. Podobně mluvila i Veronika. „Sleduju jen občas, nejvíc tam sleduju asi zprávy. Koncesionářské poplatky jsem zatím neřešila.“
Kritičtější byla paní Zdeňka: „Sleduju, ale maximálně Pitavala nebo Všechnopárty. Z koncesionářských poplatků nadšená nejsem, protože v tý televizi nic nedávají a myslím si, že Česká televize není vůbec objektivní.“ Dodala také, že nový ředitel by mohl do vysílání zavést nové a zajímavější programy.
Jiný pohled nabídla slečna Jana: „Českou televizi sleduju a nesleduju. Žiju totiž normálně v zahraničí a mám ji spíš doma jako kulisu. Poplatky beru tak, že prostě jsou, patnáct korun navíc mě nezabije. Chápu ale, že pro někoho, kdo žije od výplaty k výplatě, to může být znát.“
Paní Eva dodala: „Pustím si Události, jinak nic moc. Poplatky? Dám nový příkaz a víc to neřeším. Jsem spíš čtenářka.“
Kdo neplatí, riskuje problémy
A co se stane, pokud někdo neplatí? Pokud lidé nebo firmy neplatí povinné poplatky, může Česká televize dlužné částky vymáhat soudní cestou. K nezaplacenému poplatku se pak připočítávají úroky z prodlení, náklady na soudní řízení a případnou exekuci. Televize proto nyní aktivně rozesílá upomínky, aby se soudnímu vymáhání vyhnula. Kdo už obdržel upomínku nebo žalobu, najde podrobné informace na stránkách ČT.
Poplatníci by si také měli dát pozor na evidenční povinnosti. Pokud někdo neoznámí České televizi změny, například že se stal poplatníkem, nebo uvede nepravdivé údaje, a díky tomu se neoprávněně odhlásí nebo vyhne placení, může televize uložit přirážku ve výši deseti tisíc korun.
Přirážku ve výši jeden tisíc korun dostane ten, kdo neohlásí do patnácti dnů například zánik okolností, které ho opravňovaly k osvobození ze sociálních důvodů, nebo neoznámí, že přestal být poplatníkem a přestal poplatek hradit.
Veřejnoprávní médium má být zárukou objektivity
Diskuse o poplatcích vyvolává otázku, proč vlastně veřejnoprávní média existují? Veřejnoprávní médium, někdy také médium veřejné služby, je označení pro masmédiu, které hospodaří s veřejnými penězi a má ze zákona stanovený rozsah činnosti i povinnosti. Hlavním účelem je zabránit tomu, aby média ovládaly jiné politické strany, a zároveň podpořit roli médií jako čtvrtého pilíře demokracie. Ve většině případů jde o televizi nebo rozhlas. V České republice se veřejnoprávním médiem v roce 1992 staly Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář. Poslední jmenovaná instituce ale tento status naplňuje pouze částečně, protože má sice definované úkoly, ale nedostává příspěvky z veřejných financí.
Veřejnoprávní versus komerční
Zatímco veřejnoprávní média, jako je Česká televize nebo Český rozhlas, mají ze zákona povinnost přinášet nejen objektivní, ale také vzdělávací a kulturní obsah, komerční stanice fungují podle jiných pravidel. Soukromé televize a rádia si na svůj provoz vydělávají především z reklamy a tržeb, a proto se soustředí hlavně na programy, které zaujmou co nejvíce diváků.
Veřejnoprávní média mají být zárukou nestrannosti a mají bránit tomu, aby se média dostala pod vliv politických nebo podnikatelských skupin. Jejich úkolem je také vzdělávat, ať už formou dětských pořadů, dokumentů nebo tematických debat. Komerční stanice naopak často cílí na zábavu a masovou sledovanost.
Televize s dlouhou tradicí
Závěrem se sluší připomenout, že Česká televize není žádným nováčkem. Od roku 1992 funguje jako samostatná instituce, kdy navázala na tradici bývalé Československé televize, která vznikla v roce 1953. Od té doby prošla mnoha změnami, od barevného vysílání přes digitalizaci až po vznik nových kanálů a online služeb.
