Jak začala vlastně vaše cesta k fotbalu?
Tak, jak to bývá, hrát jsem se rozhodl už v 1. třídě. Je to sport pro všechny. Hráli ho všichni kolem mě, takže jsem chtěl přirozeně hrát také. Pak jsem měl chvíli pauzu, na chvíli mě zlákal svět počítačových her, nicméně přes kamarády jsem se k fotbalu zase po čase vrátil. Nejprve ještě na chvíli jako hráč, ale pak už v jiné roli. Trénuji od 19 let a od té doby jsem u fotbalu už strašně dlouho.
Vaše cesta vedla z malé vesnice na okraji Prahy až do velkolubů…
Začal jsem trénovat malé děti v Lipencích. Od té doby vlastně nepřetržitě trénuji. Odtud jsem přešel do Bohemians, a pak na Spartu, kde jsem byl asi tři a půl roku. Nejprve jsem byl rok u žáků jako asistent, a poté jsem přešel k přípravkám jako hlavní trenér. Pak jsem si ale koupil firmu a už jsem nestíhal jezdit na Strahov 3x i 4x týdně. Bylo to časově náročné a nekomfortní, takže jsem začal přemýšlet, co s tím, jestli fotbal nebo firma. Shodou náhod v tu dobu přišla nabídka z FAČR jít trénovat Prahu-západ, což byla pro mě ideální nabídka a jasná volba, jelikož to tady dobře znám. Teď jsem ve fázi, že si mohu tréninky plánovat sám, a i když času stále není mnoho, jsem více svým pánem a nemusím svět sportu opustit, což bych nerad.
Všichni si umíme představit co je státní reprezentace, ale reprezentace Prahy – západ?
Je to šance pro mladé kluky, kteří nehrají v ligových klubech jako je Sparta nebo Slavie, ale v těch svých „vesnických“, se zdokonalovat a zlepšovat, a mít možnost setkávat se i s lepšími hráči, a tím růst. Díky tomu se mohou dostat se z „reprezentace okresu“ dál, právě třeba do ligových klubů. Neznamená to, že by měli kvalitnější tréninky než ve svých klubech, ale mají tady větší konkurenci v hráčích, jelikož se tu opravdu sejdou ti nejlepší, a tím je i samotný trénink náročnější.
Jak je to s dívkami ve fotbale?
Holčičí fotbal teď zažívá velký boom. Podporují ho různé asociace. Ne tedy jen dívčí fotbal, ale obecně i další kolektivní sporty. Tady na okrese máme dívčí výběry, ale i kluby, kde dívky trénují s kluky, a třeba jednou za měsíc se udělá samostatný dívčí trénink. V Jílovém je v současnosti zatím jediný tým, kde mají čistě dívčí, respektive ženský tým.
Co vám přináší věnovat se dětskému fotbalu?
Být na hřišti s dětmi mne naplňuje radostí. Baví mě ta dětská radost, nevinnost, jejich radost z pohybu mi vždycky zlepší náladu. Jsem vždycky rád, když dětem dokáži předat nějaké pohybové základy, i kdyby už neměli pokračovat ve fotbale, ale byli aktivní v jiném sportu. Například nedávno jsem se dozvěděl, že jeden kluk, kterého jsem jako dítě asi 3 roky trénoval v Lipencích, teď hraje za Liberec, a to mne strašně potěšilo. Baví mne v dětech zažehnout chuť nesedět doma, ale mít rád pohyb a být venku.
Jak byste vysvětlil rodičům, proč dát své dítě na kolektivní sport spíše, než na ten individuální? Jaká je ta přidaná hodnota kolektivního sportu?
Především jde o to sociální prostředí, ve kterém se dítě při kolektivním sportu pohybuje a je jím formováno. Učí se fungovat v kolektivu, což je přínosné i pro jejich budoucí život např. v práci. Individuální sport je z toho pohledu dost osamocený.
Jak moc se liší ten fotbalový svět současnosti s tím, co známe z našich mladých let?
Liší se dost. Technologie jdou dopředu, rodiče nemají tolik volného času. Ta doba, kdy jsme doma hodili tašky ze školy a byly jsme venku do večera, je pryč. Teď je otázka, jestli je to dobře nebo špatně… Ale kdo chce, tak si sport vždycky najde. Naše role ukázat dětem i jiný svět, než ten virtuální s rostoucím vlivem technologií dramaticky roste. Pak už je to často právě na nás na trenérech i na dítěti samotném, zda se pro sport nadchne.
Fotbalový trenér, podnikatel, nyní i vedoucí prodejny PENNY…
Jsem v PENNY a od začátku května se připravuji na pozici vedoucího prodejny a když to půjde ideálně oblastního vedoucího. Nyní přebírám nově otevřenou prodejnu na Waltrovce. Těším se na to. A když to shrnu: potkal jsem báječné lidi, skvělé vedoucí, mám tady možnost kariérního růstu, odpovídající férové peníze i řadu benefitů a jistotu, že jídlo budou lidé vždy kupovat…
Proč do budoucna zrovna oblastní vedoucí?
Náplň práce mne velmi láká. Je to práce s lidmi, vlastně obdoba koučování, jasně daný kolektiv, pravidla hry, prostě mě ta práce baví. Už teď chodím do práce s úsměvem. Není to stereotypní nuda. A to se na budoucí pozici stále připravuji. Nicméně jsem aktuálně spokojen tam, kde jsem, i skrz své další povinnosti a rodinu, na víc už bych ani neměl čas. A alespoň touto formou bych chtěl poděkovat své přítelkyni, která je v tomto ohledu skrz mé pracovní příležitosti velmi tolerantní a chápavá už skoro 10 let a doufám, že nám to vydrží…
