Pět let vedla nymburskou nemocnici. Za jejího působení vznikl nový urgentní příjem, nemocnice získala magnetickou rezonanci, modernizovala porodnici a investovala do dalšího rozvoje. Na konci roku 2024 ji nedobrovolně opouštěla v nejlepší historické kondici před otevřením ortopedie, se ziskem a rezervami na účtu. Dnes vede kandidátku SEN pro Nymburk a říká, že zkušenost z nemocnice ji naučila jednu zásadní věc: změna je možná, když mají schopní lidé prostor pracovat a vedení se nebojí nést odpovědnost.
V komunálních volbách ale nechce mluvit jen o nemocnici. Mluví o tom, proč podle ní město potřebuje nové lidi a novou energii a proč se nechce spokojit s tím, že je Nymburk „na okresní město docela dobrý“.
Říkáte, že chcete z Nymburka udělat výjimečné město. Není to trochu velké slovo?
Je. A schválně. Já nechci, abychom si říkali, že na okresní město je to vlastně docela dobré. Proč? Proč bychom nemohli být nejlepší? Stejnou metu jsem měla v nemocnici.
Nymburk má podle mě všechno, co k tomu potřebuje. Má Labe, železnici, obrovskou sportovní tradici, cyklistiku, Hrabala, skvělou polohu. Může to být jiskřivé město, kde jsou schopní lidé vítaní, kde se nebojíme dobrých nápadů a kde občan nemusí přemýšlet, koho zná, aby se domohl stejného zacházení jako ostatní.
A přesně tak chcete město řídit?
Ano. Vůbec nemám potřebu chodit po městských organizacích a vysvětlovat odborníkům, jak mají dělat svoji práci. Od vedení města očekávám něco jiného.
Řekněme si, kam chceme dojít, jaký má být výsledek, dejme lidem prostředky, odpovědnost a důvěru. A potom jim nechme prostor najít nejlepší cestu.
Spousta lidí chodí nebo jezdí do práce úplně ubita. Jen čekají, až skončí směna nebo pracovní doba. V práci trávíme obrovskou část života. Já bych chtěla vytvářet podmínky, ve kterých se lidé mohou realizovat, přicházet s vlastními nápady, hledat vlastní cestu k výsledku a mít radost z toho, co dělají. A když něco udělají dobře, mají to také slyšet a dostat za to odpovídající peníze.
Protože ve chvíli, kdy lidé začnou svoji práci dělat s radostí a vědí, pro koho ji vlastně dělají, začne celý systém fungovat jinak. V nemocnici je tím konečným člověkem pacient. Ve firmě zákazník. Na radnici občan. A podle mě na něj někdy v těch všech procesech, tabulkách a předpisech úplně zapomínáme.
A když za mnou někdo přijde a řekne: „Nelo, ten cíl, který jsi stanovila, není nejlepší, dokážeme něco lepšího,“ jsem nadšená. V tu chvíli už to není můj nebo jeho cíl. Je to náš společný cíl.
Co byste chtěla změnit na vztahu radnice k jejím zaměstnancům a městským organizacím?
Chtěla bych, aby nejlepší lidé chtěli pro Nymburk pracovat. Ať už jsou v technických službách, bazénu, nemocnici, škole nebo přímo na úřadě.
Město jim má vytvořit skvělé podmínky, a to i finanční, jasně říct, jakého výsledku chceme dosáhnout, a potom jim důvěřovat.
Nechci lidi řídit tím, že jim budu vysvětlovat každý jednotlivý krok. Chci, aby mohli přemýšlet, přicházet s řešeními a být na svou práci pyšní. Když schopného člověka svážete, budete mu zasahovat do každého rozhodnutí a trestat ho za vlastní názor, buď rezignuje, nebo odejde. Když mu dáte prostor, odpovědnost a také uznání, může vás překvapit tím, co všechno dokáže.
Mým cílem není, aby zaměstnanci města pracovali pro starostku. Mají pracovat pro Nymburáky.
Co znamená vaše heslo „Noví lidé, nová energie, bez starých vazeb“?
Přesně to, co říká. Neznamená to, že všechno staré je špatně a všichni noví jsou automaticky skvělí.
Znamená to, že jsme dali dohromady lidi, kteří nejsou existenčně závislí na politice a nepřicházejí si na radnici budovat kariéru. Mají svoje profese, zkušenosti a životy. Spojuje nás přesvědčení, že některé věci se v Nymburce dají dělat lépe.
Často mluvíte o starých vazbách na radnici. Co tím myslíte?
Nymburk je poměrně malé město a politické, podnikatelské a osobní vztahy se tu vytvářely desítky let.
Já dlouhodobě kritizuji způsob, jakým podle mého názoru kolem současného vedení města a lidí spojených s Nymburkem s klidem vznikl systém velmi pevných klientelistických vazeb. Mluvím otevřeně i o politické odpovědnosti starosty Tomáše Macha a o vlivu lidí, jako je pan Petera na VAKu.
Chápu, že se jim moje přítomnost velmi nelíbí. Nezničili mě, jak si mysleli, tím že mě odstraní z nemocnice. Já jsme nic špatného neudělala. Já do tohoto prostředí přicházím úplně zvenčí a nemám důvod respektovat jejich nepsaná pravidla jen proto, že tu dlouho fungují.
Říkáte tedy, že je Nymburk klientelistické město?
Ano, říkám. A taková jsou bohužel skoro všechna v České republice. Nymburk takový nebude, pokud si SEN pro Nymburk lidé zvolí.
Chci, aby město bylo maximálně transparentní a aby stejná pravidla platila pro člověka, který zná starostu dvacet let, i pro někoho, kdo se do Nymburka přistěhoval včera.
Nejlepší odpovědí je nastavit systém tak transparentně, že pro korupci a klientelismus jednoduše nebude prostor.
Tím ale pravděpodobně naštvete řadu lidí.
Určitě. A už jsem je naštvala. Když někomu vyhovuje současné prostředí, nebude nadšený z člověka, který chce změnit pravidla.
Ale já nechci dělat revoluci proti lidem. Naopak. Jasná pravidla jsou nejlepší právě pro slušné podnikatele, zaměstnance města, spolky nebo sportovní kluby. Nemusíte potom přemýšlet, koho znáte. Víte, co musíte splnit, a víte, že budete posuzováni stejně jako ostatní.
Po tom všem, co jste zažila v nymburské nemocnici, vás opravdu ještě láká komunální politika?
Nemocnice pro mě byla pět let skoro dítě. Žila jsem jí, znala jsem její zaměstnance, problémy, oddělení. Společně jsme něco budovali a výsledky byly vidět.
Když potom o něco takového přijdete, samozřejmě vás to zasáhne. Jenže s odstupem jsem si uvědomila něco jiného. Jestli chci, aby se věci skutečně změnily k lepšímu, ať už v nemocnici nebo v celém městě, musím být ve vedení a věci ovlivňovat a pravidla tvořit. Nejde mi o peníze. Jako manažerka si v Praze vydělám víc než jako starostka nebo ředitelka Nemocnice Nymburk.
Jde mi o princip a spravedlnost. Mně nejde o to někoho vystřídat v kanceláři a začít se chovat stejně. Chci změnit způsob, jakým město funguje.
Protože když o tom rozhodují lidi, kteří na každé městské zakázce vidí potenciální osobní prospěch, nikdy se s nimi do dveří nevejdu.
Přesto jste se současným vedením města měla velmi ostré konflikty. Udělala byste dnes něco jinak?
Komunikačně určitě. Člověk se pořád učí. Někdy jsem možná mohla počítat do deseti a netlačit tolik na pilu. Ale v zásadních věcech bych jednala stejně. Protože by to stejně dopadlo i s jinou komunikační strategií.
Já prostě neumím vidět něco, co považuji za nespravedlivé nebo špatné, a říct si: hlavně buď zticha, ať máš klid. To může být moje výhoda i moje nevýhoda.
Když za něco bojujete příliš, někdy se ten boj obrátí proti vám. Ale kdybych kvůli funkci měla začít dělat kompromisy ve věcech, kterým nevěřím, pak tu funkci raději mít nebudu.
Co podle vás nejlépe ukazuje stav nemocnice v době vašeho odchodu?
Nejraději mám věci, které se dají změřit.
Nemocnice měla nový urgentní příjem, magnetickou rezonanci, novou porodnici, modernizovanou intenzivní péči a další projekty. Výrazně prokoukla a přístup zdravotníků se změnil. A byla ekonomicky zdravá.
Rok 2024 skončil čistým ziskem téměř 13 milionů korun. Po mém odvolání vykázala nemocnice za rok 2025 ztrátu přes 12 milionů a musela rozpustit rezervy z našeho období, jinak by ztráta byla ještě větší. To je meziroční propad minimálně o 25 milionů korun, přestože tržby nijak neklesly, ani se nenavýšily.
Já jsem nemocnici za pět let obrat zdvojnásobila z 300 milionů na 600. Toho času měla nemocnice větší rozpočet než město.
Vy sama chcete být starostkou?
Jako lídryně kandidátky musím být připravená převzít odpovědnost za výsledek. Jinak bych neměla být jednička.
Ale nejdu do voleb s tím, že Nela Kvačková musí za každou cenu sedět v konkrétní kanceláři. Chci změnu vedení a způsobu fungování města. A pokud voliči rozdají karty tak, že nejlepší cesta k té změně bude jiná, budu o ní jednat.
Funkce pro mě není cíl. Cílem je výsledek.
Máte na vedení města vůbec čas?
Ano. Mám možnost dát práci opravdu hodně času. Pokud dostanu od lidí důvěru, jsem připravená věnovat se Nymburku stejně naplno, jako jsem se pět let věnovala nemocnici.
Zároveň nechci předstírat, že kvůli tomu musím zahodit všechno, co aktuálně dělám ve zdravotnictví. Právě naopak. Všechny moje současné aktivity mají velmi podobný směr.
Chci, aby cesta pacienta zdravotním systémem byla přehlednější, aby člověk nepotřeboval známosti, obálku ani nějakou šedou zónu, aby se dostal ke kvalitní péči. A zároveň chci, aby kvalitní, slušní a empatičtí zdravotníci byli za svoji práci opravdu dobře placení.
Vaši odpůrci vás někdy popisují jako příliš tvrdou. Co byste jim odpověděla?
Že někdy tvrdá jsem. Nemá cenu předstírat opak.
Jsem netrpělivá, když vidím, že něco jde udělat a místo toho se půl roku přešlapuje a vysvětluje, proč to nejde. A nespravedlnost mě dokáže opravdu naštvat.
Lidé, kteří se mnou skutečně pracovali, vědí, že umím dát obrovskou svobodu a důvěru. Nechci kolem sebe poslušné lidi. Chci kolem sebe lidi schopnější, než jsem já sama ve svých oborech. Protože jedině tak může vzniknout něco opravdu dobrého.
Nebojíte se, že právě vaše razance část voličů odradí?
Samozřejmě že odradí. Kdybych teď začala říkat každému přesně to, co chce slyšet, popřela bych sama důvod, proč kandiduji.
Můžu slíbit něco jiného: že budu poslouchat, že budu ochotná změnit názor, když mě někdo přesvědčí lepším argumentem, a že stejná pravidla budou platit pro kamaráda i pro člověka, kterého jsem nikdy neviděla.
A když volby nedopadnou podle vašich představ?
Budu to respektovat. Budeme v opozici. Demokracie není dobrá jen tehdy, když vyhrajete.
Sama jsem zvědavá, jak Nymburáci rozhodnou. Vím, že existuje velká skupina lidí, kterým se to, co říkám, vůbec nelíbí. A zároveň každý den potkávám lidi, kteří mi říkají, že právě takovou změnu chtějí.
Volby ukážou, kolik nás je.
