V těchto dubnových dnech je tomu 105 let od okamžiku, kdy Československo, Rumunsko a Jugoslávie uzavřely vojenskou obrannou dohodu. Ta byla podporovaná Francií, žel její funkce se nenaplnila a skončila vypuknutím druhé světové války.
Tzv. Malá dohoda tvořila součást francouzského spojeneckého systému. Rozhodující úlohu v ní hrálo Československo, jehož kapitál se významně podílel na vyzbrojování rumunské a jugoslávské armády. Hlavními tvůrci celé dohody byli náš ministr zahraničí Edvard Beneš a jeho rumunský protějšek Nicolae Titulescu. V hospodářské oblasti však nedošlo k významnějšímu posunu především proto, že zemědělské státy jako Rumunsko a Jugoslávie se bály možné převahy průmyslového Československa, a tak v hospodářském směru bylo uskupení bez budoucnosti. Zajímavé je srovnání s dneškem a paralelou k Evropské unii.
Hlavní cíle
Cílem Malé dohody bylo udržet pořádek ve střední a jihovýchodní Evropě daný výsledkem Pařížské mírové konference. Především pak zabránit obnově Rakousko-Uherska, anšlusu Rakouska a hlavně čelit maďarským snahám o revizi trianonského míru. To byl skutečný problém, jelikož se na území všech tří zúčastněných států nacházela početná maďarská menšina a Budapešť velmi stála o zpětné připojení těchto území k tomu svému.
Členové a založení spolku
Založení Malé dohody předcházela smlouva Československa s Jugoslávií ze 14. srpna 1920. Dne 23. dubna 1921 ale došlo k podpisu smlouvy i mezi Československem a Rumunskem a Jugoslávie s Rumunskem spolu dohodu podepsaly 7. června 1921.
Zanedlouho se objevily i pokusy o rozšíření, zejména Francie projevila zájem, aby se členem dohody stalo i Polsko, s tím však nesouhlasili naši představitelé, zejména pak kvůli sporným otázkám na Těšínsku.
Francouzská vláda pak v březnu 1932 vydala memorandum, tzv. Tardieův plán, jehož spoluautorem byl i Edvard Beneš a jehož cílem bylo ekonomické sblížení států střední Evropy a vzniku jakési dunajské federace, jejímž základem by byly malodohodové státy a také Rakousko a Maďarsko. První pokus o zlepšení vzájemných vztahů s oběma těmito zeměmi však byl učiněn na půdě Malé dohody už v roce 1925. S francouzským plánem ale nesouhlasily ostatní evropské velmoci a od jeho realizace bylo proto upuštěno. Myšlenka spolupráce a sbližování podunajských států ovšem nezapadla a ve 30. letech ji prosazoval například předseda československé vlády Milan Hodža. Díky válečným vřavám a létům železné opony byly podobné záměry však passé. K realizaci podobného plánu došlo až se založením Visegrádské čtyřky.
Zdroj:
SLÁDEK, Zdeněk. Malá dohoda 1919-1938: Její hospodářské, politické a vojenské komponenty.
UHLÍŘ, Jan B. Nerovný zápas – Berlín a rozklad Malé dohody.
