V dalších rolích diváci viděli Annu Kameníkovou, Pavlu Gajdošíkovou, Radka Valentu, Adama Vaculu, Jana Teplého či Pavla Nového. Premiéru divadlo připravovalo již na začátek minulé sezony, její uvedení ale odložila pandemie koronaviru.
Višňový sad je poslední Čechovovou hrou. Premiéru měla v lednu 1904, půl roku před jeho smrtí. V Praze byla uvedena ještě téhož roku ve Švandově divadle.
Legendární tragikomedie klasika moderního dramatu je obrazem zániku nižší ruské šlechty, obecněji zániku starých časů a tradičních hodnot. Zachycuje období konce 19. a začátku 20. století na ruském venkově, staré se v ní střetává s novým. Statkářka Raněvská se v úvodu vrací z Paříže na své panství, rodový majetek majetek je ohrožen dražbou. Majitelka panství ale odmítá přijmout realitu a rozloučit se s vlastním sadem, a tedy i se svým způsobem života. Ctí staré hodnoty a sentimentálním sněním se snaží zakrýt svůj prázdný život.
Na scénu však přichází představitel nové třídy, podnikatel Lopachin, symbol modernosti, dravosti, ale také povrchnosti, připraven rychlému zisku obětovat všechno včetně lásky. Starý rodový višňový sad koupí a nechá ho vykácet.
Podle inscenátorů klasika klasika moderního dramatu mluví k současnému divákovi v tom, že stejně jako před sto lety nastává dnes čas pro změnu životního stylu a styl „easy going“ zdá se být vyčerpaný. Lidé by si měli uvědomit, zda stále ještě „kvete jejich višňový sad“, uvádějí tvůrci.
Čechovova hra, v níž není příliš děje, stojí na vnitřních monolozích, případně se dialogy postav rozestupují do samostatných monologů, které umožňují hlouběji nahlédnout do nitra postav.
Zdroj: jv/ctk
