„Anglie měla na vybranou mezi válkou a hanbou – zvolila si hanbu a bude mít válku,“ komentoval Winston Churchill Mnichovskou zradu, když se spojenci rozhodli vyhovět Hitlerovi.
Doufali, že když mu vyjdou vstříc v jeho požadavku – prý kvůli bezpečnosti Němců – na zisk československého pohraničí, uklidní se a oni dosáhnou míru. Opak byl ale pravdou. Jejich rozhodnutí bylo jedno z nejhloupějších v historii 20. století. Pokud bychom se z něho měli poučit, je víc než jasné, že spojenci musí držet při sobě, mají-li se vzájemně ochránit před agresorem. Jinak je napadne postupně jednoho po druhém a zlikviduje.
Současnou situaci ale komplikuje fakt, že dnes jsou tím agresorem, zatím tedy v rétorické rovině, Spojené státy, které dlouhé roky aspirovaly na úlohu „světového policajta“ šířícího po celém světě lidská práva a demokracii. Teď jsou ovšem připraveny mezinárodní právo porušit, když si neomaleně říkají o území, které jim nepatří. A kdy mluvily o potrestání zvýšenými cly ty země, které s nimi nesouhlasí a které si dovolily jim připomenout, že Dánsko a potažmo Grónsko jsou spolu s USA ještě pořád členy jedné obranné aliance.
Zatím není úplně jasné, co konkrétně se s Donaldem Trumpem děje. A zda jsou jeho myšlenkové pochody, chaotické činy a nevypočitatelné reakce projevem brilantní strategie, či spíš odumírajících mozkových buněk. Než se ale ukáže, jak to opravdu je, a zda nejsou Spojené státy náhodou ve stejné situaci jako jiná říše za dob šílených římských císařů Nerona či Caliguly, je třeba reagovat hned. A neustupovat agresorovi, i když v rouše spojence, pro zdánlivý klid, který naopak jen zvýší jeho chuť na další oběti. To už tady přece bylo!
Zdroj: autorský text
