„Nejjednodušší způsob, jak vybudovat rozkvetlou a samoudržitelnou loučku, je nechat trávu prostě tak, jak je. Popřípadě lehce provzdušnit a posypat semeny luční směsí či lépe směsí semínek, které posbíráme na blízkých loukách. Hezky se chytí, když pak zaprší nebo ji lehce pokropíme. U některých druhů lze i vysazovat do trávníku sazenice – možno i bezvýkopovou metodou do vytlačených děr. Ty se pak vysemení nebo se množí odnoži (mochny, mateřídoušky, jestřábník),“ uvedla Michaela Formánková.
„Pozor však na vysazování cizích – potenciálně invazivních druhů, jako je například křídlatka. Pokud bychom chtěli využít rad zkušené včelařky paní Hany Kříženecké, můžeme broučkům pořídit bodláky a pcháče, které milují. Ty se sice nesmějí nechat vyrůst úplně vysoké, je potřeba je občas posekat, pak vykvetou nízko u země nebo alespoň ne moc vysoko nad zemí. Pro hmyz je vynikající také chrpa luční a další druhy chrp. Vynikající jsou též dobromysl a hadinec obecný. A všechny hluchavky, na které chodí čmeláci. Chrastavec, jetel bílý a luční, kakost luční, komonice bílá a lékařská, lnice květel. Měrnice černá je plevel na místech hnojených pejsky, ale hmyz ji miluje. Mnoho hmyzu bývá na pastináku lučním. Popenec obecný kvete i v nakrátko sečených trávnících, využívá ho mnoho včel i čmeláků a dalších včel samotářek – samečkové pelonosky hluchavkové vyhledávají popence jako svoji první volbu. Rezeda žlutá kvete dlouho, až do listopadu. Čmeláci milují šalvěj přeslenitou. Hmyz vyhledává i škardu dvouletou – to je nejčastější druh „pampelišky“ v městských trávnících,“ řekla též.
Sekat dvakrát do roka
Na suchých plochách bývají podle jejích slov úspěšné hluboce kořenící druhy, zejména vikvovité (štírovník, čičorka, vojtěška, úročník, hrachor hlíznatý, jetel plazivý, vičenec, kozince a některé složnokvěté, čekanka, některé jestřábníky, pelyňky či vratič). „Na vysychavých místech pomohou i jednoletky, jako třeba šrucha, rozchodník, úrazník, rdesno ptačí či trýzel,“ uvedla Michaela Formánková.
„Určitě je potřeba sekat trávu dřív, než rozkvete. To může být různé podle druhu trávy. Na loukách mnohdy kvete tráva už na začátku května. Naopak firmy, které prodávají parkové směsi trav, dodávají semena pozdně kvetoucích druhů. Květnové sečení je velmi důležité. Dál to může být různé. Jestli bude pokračovat sucho, tak tráva neporoste a nebude co sekat. Jestli přijdou povodně jako v roce 2002, tráva vyroste do metrové výše každé dva týdny. Nesekat však zcela nakrátko, je třeba nechat minimálně osm až deset centimetrů, aby se neponičily kořenové krčky bylin. V případě velkého sucha je žádoucí louku lehce pokropit. Za tři až pět let tím vybudujete krásný, téměř bezúdržbový a rozkvetlý trávník, který perfektně zadržuje vodu, ochlazuje, tvoří rosu a je útočištěm broučků, kteří se živí pylem z jeho květů a drobných živočichů,“ vysvětlila.
Pozorování hmyzích návštěvníků
„Pokud takovou hmyzí loučku vytvoříme u sebe na zahradě, je zajímavé pozorovat, jací návštěvníci z řad hmyzu i drobných živočichů k nám pak budou rádi chodit. Je třeba uvědomit si, že i v nakrátko posekaných trávnících mají hnízdečka někteří důležití opylovači, jako například pískorypka popelavá,“ pokračovala.
„Proto je dobré některé plochy ponechat i k sekání nakrátko. Pokud se jedná o obecní pozemky, je vhodné nechat na krátko určitě dva metry kolem cest. Je to příjemné pro alergiky a venčení pejsků. Také se nemá sekat do kruhu, ale tam a zpět, aby se unikající hmyz nenahromadil veprostřed kruhu, což by byla pro něj smrtící past,“ dodala.
Má i další radu: „Pokud bychom pro hmyz chtěli udělat ještě něco navíc, můžeme jim umístit na loučku mělkou nádobu s vodou a blátíčkem, v okraji s kamínky a nějaký hmyzí domek – třeba kus ztrouchnivělého dřeva. Druhů hmyzu, co potřebují bláto, je mnoho. I samotářské včely zednice si staví komůrky pro larvičky z bláta.“
Rozkvetlé loučky na Praze 12
Hmyzí loučky se daří vytvářet kupříkladu na Praze 12. „Vloni jsme zaseli společně louku u ulice Levského a teď tam kvete kopretina bílá, vesna obecná, úročník bolhoj a další byliny,“ uvedla místostarostka Eva Tylová. „Díky tomu, že se změnil způsob seče, vykvetl loni na trávnících v Praze 12 pestrý květinový koberec. Úřad městské části zmapoval výskyt jednotlivých květin a vydal na toto téma útlou brožuru. Ta představuje padesát jednotlivých květin v abecedním pořadí – od čekanky obecné po zvonek řepkovitý. U všech je uvedeno i místo, kde je zachytil objektiv fotoaparátu. Dozvíte se tak, že třeba na travnatém pruhu mezi tramvajovými kolejemi u ulice Generála Šišky roste hlaváček letní, hlaváč žlutavý nebo hrachor hlíznatý,“ řekla též.
Proti suchu je dobrý tzv. svejl
Má i další radu, jak zadržet vodu v krajině. „Voda z přívalových dešťů se na ztvrdlém povrchu nevsakuje a stéká na chodník, kde tvoří kaluže, jako tomu bylo v tomto místě na sídlišti Kamýk. Půda přitom zůstává suchá a stromy a keře v ní schnou. Jak vodu zachytit? Jednoduše do příkopu naplněného štěrkem, kde se zadrží a vsákne, do tzv. svejlu. To jsme také udělali. Vytvořený svejl vodu s hlínou zachytí a zasákne do půdy pod keře,“ uvedla. A po nedávném přívalovém dešti spolu s kolegy ověřila, zda svejl funguje. „Opravdu přes něj neprotekla téměř žádná voda a na chodníku nebyla louže. Trochu se nám kolem něj rozmnožila náletem řepka, ale čmeldovi docela chutnala,“ dodala Tylová.
