Burianosaurus augustai – sláva malíře mamutů, ptakoještěrů, neandrtálců či druhohorních plavuní a přesliček tak vstoupila i do světa dávných dinosaurů. Spolu s ním tam vešel i paleontolog a profesor Univerzity Karlovy Josef Augusta. Spolu s Burianem rekonstruovali jen na základě úlomků pravěkých kostí celé živočišné druhy. Na jejich prvním setkání si Burian s náčrtkem dinosaura diplokoka a neandrtálce podle kosterních ostatků poradil během dvaceti minut. Augusta byl jeho talentem okouzlen.
Dar od Pánaboha
Tento svůj nesporný talent ke kreslení Burian projevoval již jako malý chlapec a jeho učitel výtvarné výchovy doporučil rodičům, ať ho dají studovat na umělecko-průmyslovou školu do Prahy. Jenže otec, kopřivnický stavitel a technik, o tom nechtěl ani slyšet. Vysnil si, že Zdeněk bude jednou lesníkem a nic jiného podle něj nepřipadalo v úvahu. Burianova matka Hedvika však měla pro jeho touhy pochopení, a proto se s ním vydala do Prahy. Tam jim doporučili, ať zkusí štěstí rovnou na Akademii výtvarného umění. Po třídenní zkoušce u komise, ve které zasedl i například Max Švabinský nebo Vojtěch Hynais, byl tento obrovský výtvarný talent opravdu přijat. Bylo mu pouhých 14 let! Naneštěstí ho ale jeho otec odmítl na studiích podporovat, a tak se musel živit sám – nosil kufry na nádražích, pomáhal na stavbách nebo aranžoval výkladní skříně. Se svými výrazně staršími spolužáky si moc nerozuměl a po dvou letech studia nakonec ze školy zběhl docela. Stal se ilustrátorem na volné noze.
A již v 16 letech přišel první velký úspěch – jeho ilustrace ke knize R. L. Stevensona Dobrodružství Davida Balfoura čtenáře naprosto okouzlily a Burianovi se otevřela dlouhá a úspěšná kariéra. Svými kresbami později doprovodil například i vydání Tarzana, Robinsona Crusoa, romány Karla Maye nebo příběhy z pravěku v knihách Eduarda Štorcha.
Paleoart
Přestože Burianův umělecký záběr byl široký, pravěký svět se svoji florou a faunou se mu stal osudem. Paleoumění, v němž má jeho jméno dosud velice dobrý zvuk, se začalo formovat již ve středověku, kdy pro zobrazování bájných gryfů – létajících bytostí s orlím zobákem a křídly a lvím tělem s mocnými spáry – sloužily prý jako inspirace nálezy malých rohatých dinosaurů z Mongolska. Podobně se různými kosterními ostatky nechávali vést malíři i při kreslení draků, jednorožců nebo bazilišků, nicméně počátkem 19. století začínají vznikat podoby prehistorických druhů díky spolupráci vědců a malířů. Vynikajícím příkladem tohoto přístupu byli právě Burian a Augusta, nebo později paleontolog Vlastimil Špinar či zoolog Vratislav Mazák. Na základě jejich společného snažení vyšly Burianovy legendární knihy Zavátý život nebo Velká kniha o pravěku.
Na stránkách těchto knížek nebo na plátnech jeho obrazů ožívaly do nejmenších detailů dokonalí draví tyranosauři, dinosauři dlouzí až čtyřicet metrů a vážících klidně i sto tun, nejrůznější hominidé a dávno vyhynulé druhy. Slavný režisér Karel Zeman se sice původně chystal natočit film o cestě na Měsíc, ale po seznámení se s dílem Buriana se nadchl pro Cestu do pravěku – dlouhou dobu nedostižné filmové dílo z roku 1955 představující vývoj planety Země od čtvrtohor po druhohory a ještě mnohem dál. V 50. letech se tento film promítal také v New Yorku, kde ho dávali v 96 kinech najednou, což se žádnému jinému českému filmu nikdy předtím ani potom nepodařilo.
Burian svou práci miloval a věnoval se jí až do poslední chvíle, kdy v 76 letech na následky nepodařené operace umírá. Na jeho tvorbu dnes navazují například výtvarníci Petr Modlitba, Jan Sovák a mnozí další, ale jeho světového věhlasu se zatím nikomu z nich dosáhnout nepodařilo.
Zdroj: vz, Wikipedie
