Za inflaci platí zejména lidé ze středních vrstev společnosti. A jak se ukazuje na porovnání se sousedním Slovenskem, euro by nás před ní určitě neuchránilo.
Dubnová inflace dosáhla úrovně 14,3 procenta v meziročním vyjádření, vyplývá z nově zveřejněných údajů Eurostatu. Slovensko podle stejné statistiky vykazuje inflaci téměř totožnou – rovných čtrnáct procent v meziroční perspektivě. Rozhodně nelze vyloučit, že již v květnu bude mít Česko nižší inflaci než Slovensko. I tak je zřejmé, že v Česku letos inflace klesá citelně rychleji než na Slovensku.
Vlastně dokonce více než čtyřikrát rychleji. Je ovšem pravda, že v Česku inflace klesá z vyššího základu, přičemž takovýto pokles může být objektivně snadnější než ten ze základu nižšího. Slovenský příklad potvrzuje, že euro samo o sobě inflaci vlastně nijak nesnižuje. Rozhodující jsou docela jiné faktory, než jaké představuje používaná měna.
Životní úroveň padá
I tak je inflace jak v Česku, tak i na Slovensku nadále velmi výrazná. Za současnou mimořádnou inflaci platí v Česku hlavně střední třída. Její životní úroveň padá opravdu výrazně, a to na rozdíl od nejchudších a nejbohatších vrstev. Za využití nové statistiky subsektorů domácností k takovému závěru dospívá studie čerstvě zveřejněná na stránkách České národní banky.
Studie si hned v začátku klade zásadní otázku. Jak je možné, že česká ekonomika loni rostla reálně (tedy v očištění o inflaci) o 2,5 procenta, ale životní úroveň lidí se propadla nejvíce v historii. Vždyť jejich reálné výdělky (tedy rovněž očištěné o inflaci) spadly o dějinně rekordních 7,5 procenta! Jednoduše řečeno, zatímco ekonomika jako celek solidně bohatla, lidé dramaticky chudli. Jak je to možné?
Dva klíčové důvody
Zaprvé, obrovská část bohatství, které vytvářejí lidé v Česku, mizí za hranice. Zejména ve formě stovek miliard korun dividend. Zadruhé, ne úplně všichni lidí dramaticky chudli. Loni totiž navíc vedle odlivu stovek miliard dividend došlo k výraznému navýšení podílu zisků firem na celkovém výkonu ekonomiky. Četné firmy a podniky totiž z velké části fabulativně využily narativu mimořádné situace, dané válkou na Ukrajině a jejími ekonomickými dopady, aby si navýšily své zisky a marže vysoko nad rámec objektivního nárůstů nákladů.
Podstatnou složkou obecné inflace tak byla tzv. maržová inflace, resp. inflace zisků firem. Prostor maržové inflaci z velké části nechtěně otevřeli i mnozí politici, kteří proklamacemi typu, že i „Česko je ve válce“, celou loňskou situaci dramatizovali. Chtěli tak burcovat veřejnost a zároveň vyslat signál mezinárodní scéně, na čí straně Česko stojí.
Jenže tím současně dodali celé situaci právě na jisté dramatičnosti a naléhavosti, takže vyburcovaná, ale i vystrašená veřejnost byla ochotna firmám a podnikům tolerovat abnormální navýšení marží a zisků, které by jinak běžný konkurenční boj, standardní hospodárnost a spotřebitelská obezřetnost řadového zákazníka nepřipustily.
Drcení střední třídy
Z důvodu maržové inflace tak loňský růst nákladů, například v podobě dražších energií, zaplatili řadoví spotřebitelé. Výrobci, firmy či podniky – včetně třeba čerpadlářů, obchodních řetězců nebo energetických podniků – si tak mohli kompenzovat ziskově slabší covidové roky.
Jinými slovy, firmy a podniky loni dokázaly přenést dražší energie a další navýšené náklady na spotřebitele, a ještě si zvýšily marže a zisky. Nejvyšší inflace za posledních několik desetiletí tudíž loni drtila hlavně střední třídu. Ta se totiž příliš nemá jak bránit. Za její životní úroveň nebojuje vlivný neziskový sektor, jehož doménou je pomoc těm sociálně nejzranitelnějším. Tito nejchudší loni dokonce z velké části zůstali „na svém“, zjišťuje již zmiňovaná studie.
Přesun bohatství
Nejbohatší lidé pak zůstali rovněž z velké části uchráněni, podobně jako ti nejchudší. Mají totiž dividendové příjmy díky vlastnictví akcií firem a podniků, které těžily ze zmíněné maržové, resp. ziskové inflace. Bohatí lidé také často pronajímají nemovitosti, jichž vlastní více. Využili tak – jako firmy a podniky – fabulativního narativu a „válečné atmosféry“ ve společnosti. A zvýšili nájemné v pronajímaných nemovitostech – pronajímaných zhusta střední třídě – nad rámec objektivního růstu nákladů.
Mimořádná inflace loňského roku tak ve výsledku znamenala nejen výrazné obecné zdražování. Ale také – a zejména – obrovský přesun bohatství. Jednak za hranice republiky, jednak od středních vrstev k již bohatým lidem, tedy například k vrcholným manažerům firem a podniků či k jejich akcionářům. Ti všichni těžili z fenoménu maržové, resp. ziskové inflace, která naopak dosud nejdramatičtěji v historii ČR srazila životní úroveň právě středních vrstev.
