Bylo to krátké rozhlasové hlášení, které změnilo životy statisíců mužů. Vláda Jana Syrového vyhlásila 23. září 1938 mobilizaci poté, co Hitler v Bad Godesbergu odmítl přijmout i to, s čím Československo pod tlakem souhlasilo. Britsko-francouzský plán na odstoupení území s více než padesátiprocentním německým obyvatelstvem mu nestačil, přidal nároky Maďarska a Polska a požadoval jejich splnění do týdne. Británie a Francie tehdy Praze vzkázaly, že nebudou bránit případné mobilizaci, zároveň však doporučily, aby neměla „provokující charakter“.
Právě toto doporučení, spolu s objektivními materiálními limity armády, nakonec určilo podobu mobilizace. Vojenský historik Karel Straka z Vojenského historického ústavu Praha upozorňuje, že označení „všeobecná mobilizace“ je desetiletí přežívající omyl, pevně zakořeněný i v odborné literatuře. Vyhláškou byli povoláni důstojníci, rotmistři a záložníci do čtyřiceti let věku, tedy I. záloha. Muži od jednapadesáti do padesáti let, spadající do II. zálohy, povoláni nebyli.
Branný zákon z roku 1920 sice v paragrafu 23 rozlišoval mezi částečnou a všeobecnou mobilizací, jejich přesný rozsah však nestanovil. Klíčový důkaz o skutečné povaze zářijové mobilizace Straka dohledal v odpovědi 1. oddělení Hlavního štábu na dotazy československých zastupitelských úřadů ve Švýcarsku a Jugoslávii. Ty se krátce po Mnichovu ptaly, zda se musí vojáci v zahraničí vracet do vlasti. Z branného zákona přitom vyplývalo, že povinnost návratu vznikala právě jen při mobilizaci všeobecné.
Za rozhodnutím vlády nestál pouze politický ohled na západní spojence. Překážkou byly tvrdé materiální limity. Celkový mobilizační potenciál republiky dosahoval až 1 800 000 mužů, jenže zásoby výzbroje na takový počet prostě nestačily. Válečná zásoba pušek vzor 24 činila v době mobilizace 762 000 kusů. Ještě výmluvnější číslo představují plynové masky, bez nichž nebylo možné vojáka odeslat do pole: k dispozici bylo zhruba 1 382 000 kompletů, včetně asi 20 000 kusů starších vzorů. Maximální dosažitelný počet mobilizovaných tak nepřesahoval přibližně 1 382 000 mužů, což znamenalo deficit téměř 420 000 oproti teoretickému stropu.
Vládní usnesení z večera 23. září v plném sboru tlumočil ministr zahraničí Kamil Krofta, který kabinetu přednesl obsah zpráv od britského a francouzského vyslance. Na základě toho bylo prezidentu Benešovi navrženo povolat podle paragrafu 23 branného zákona osoby do čtyřiceti let. Branná moc tak mobilizovala v rozsahu, který odpovídal reálným zásobám, nikoli papírovému potenciálu.
Straka uzavírá, že číselná hodnota armády by byla bez odhodlání samotných vojáků prázdná. „To byla jedna z hlavních československých deviz září 1938,“ píše historik.
