Větev sousedovy jabloně přesahuje přes plot a ovoce visí přímo nad vaším trávníkem. Znamená to, že jsou jablka vaše? Český občanský zákoník má pro podobnou podzimní situaci překvapivě konkrétní pravidlo. Rozhodující může být i to, zda ovoce ještě visí na stromě, nebo už spadlo na zem.
Pan Milan z Pardubicka měl se sousedovou jabloní problém už několik let. Strom stál těsně za plotem, jeho koruna ale postupně vyrostla tak, že několik větví zasahovalo daleko nad Milanovu zahradu.
Na konci léta se na nich objevila jablka. Některá visela téměř nad jeho terasou, jiná postupně padala do trávy.
Milan proto při práci na zahradě několik jablek z převislé větve utrhl. Vždyť se nacházela na jeho straně plotu.
Právě v tomto okamžiku ale vzniká rozdíl, který řada lidí nezná. Naše redakce se podívala na to, co pro podobné sousedské situace stanovuje občanský zákoník.
Spadne na vaši zahradu? Potom je vaše
Zákon stanoví poměrně jednoznačné pravidlo: plody, které ze stromu nebo keře spadnou na sousední pozemek, patří vlastníkovi tohoto sousedního pozemku. Výjimkou je situace, kdy jde o veřejný statek.
Jablko, které tedy ze sousedovy jabloně samo spadne na váš soukromý pozemek, si můžete nechat.
Úplně jiná situace ovšem nastává, pokud jablko stále visí na větvi.
Ministerstvo spravedlnosti ve svém vysvětlení sousedských práv upozorňuje, že soused nemůže ovoce bez svolení vlastníka otrhat jen proto, že větev zasahuje nad jeho parcelu.
V Milanově případě by tedy bylo zásadní právě to, co s ovocem udělal. Jablka ležící v jeho trávě by mu patřila. Ovoce, které sám utrhl ze stromu patřícího sousedovi, nikoli automaticky.
Přesahující větev také nelze vždy okamžitě uříznout
Stejně zajímavá pravidla platí pro samotné větve.
Člověk by mohl předpokládat, že cokoli přesahuje přes hranici jeho pozemku, může jednoduše odstranit. U stromů to ale není tak přímočaré.
Pokud kořeny nebo větve stromu zasahují na sousední pozemek a způsobují škodu nebo jiné obtíže, které převyšují zájem na zachování stromu, má dotčený soused nejprve požádat vlastníka stromu, aby problém odstranil.
Teprve pokud vlastník v přiměřené době nic neudělá, může soused přesahující kořeny či větve odstranit sám. Musí to udělat šetrně a ve vhodném ročním období. To, co tímto způsobem z větví nebo kořenů získá, mu následně náleží.
U jiných rostlin než stromů je pravidlo mírnější. Přesahující části lze podle občanského zákoníku odstranit šetrně i bez těchto dalších podmínek.
Zákon řeší dokonce vzdálenost stromů od plotu
Sousedské spory mohou začít už samotnou výsadbou.
Má-li vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby soused stromy nesázel příliš blízko společné hranice. Pokud z místních zvyklostí nebo jiného předpisu nevyplývá něco jiného, občanský zákoník používá jako základní vzdálenost tři metry u stromů, které běžně dorůstají výšky přes tři metry. U ostatních stromů jde o 1,5 metru. Existují však výjimky, například pro les, sad, stromy tvořící rozhradu nebo zvlášť chráněné stromy.
Právě sousedské stromy tak ukazují, že hranice pozemku není jediným pravidlem.
Na první pohled může působit samozřejmě, že všechno, co se ocitne nad naším pozemkem, je naše. U ovoce však stačí rozdíl několika desítek centimetrů: jablko visící na sousedově stromě ještě patří sousedovi. Když samo spadne do vaší zahrady, situace se mění.
A tak zatímco Milan může bez obav posbírat jablka ležící v trávě, pro ta další na převislé větvi bude bezpečnější počkat – nebo se se sousedem jednoduše domluvit.
Zdroje: Zákony pro lidi, Ministerstvo spravedlnosti
