• nezarazene
  • Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • Kam v Praze na procházku? Zkuste Kinského sady

    25.12.2022
    Fefík
    Další fotky

    Sluníčko podniká reklamní turné, ledovka zmizela a vy možná přemýšlíte, kam se v matičce stověžaté vydat na procházku. Tak co třeba Kinského sady na smíchovských stráních Petřína?

    Sluníčko podniká reklamní turné, ledovka zmizela a vy možná přemýšlíte, kam se v matičce stověžaté vydat na procházku. Tak co třeba Kinského sady na smíchovských stráních Petřína?

    Kinského sady (nebo zahrada, je-li libo) se rozkládají v nadmořské výšce 200 – 315 metrů nad mořem a její rozloha činí 17 hektarů.

    Asi od 12. století se zde nacházely zahrady a vinice; později tu vznikaly i dvory a usedlosti. Dvůr a vinice v těchto místech patřily cisterciáckému klášteru v Plasích, pozemek na smíchovském úpatí Petřína u konce Hladové zdi měli i kartuziáni. Zdejší vinice byly zničeny napřed za husitských dob a poté znovu za třicetileté války. Kolem roku 1730 patřily do dvora Marie Anny Libštejnské z Kolovrat. Rozparcelováním zde vzniklo několik samostatných vinic a zahrad.

    V letech 1798-99 Marie Rosa Kinská (1758 – 1814) všechny tyto pozemky vykoupila s úmyslem vybudovat zde ovocný sad. V letech 1827–31 její vnuk kníže Rudolf Kinský (1802 – 1836) pozemek ještě rozšířil a nechal zde vybudovat anglický park a empírový letohrádek. Po jeho smrti výstavbu řídila vdova Vilemína Alžběta Kinská (1804 – 1871). Autorem budovy letohrádku a níže umístěného hospodářského objektu zvaného Švýcárna byl architekt Heinrich Koch, detaily stavby rozpracoval E. Kozlík.

    UNFOCUSED fotografie zachycuje dynamiku pohybu, kterou oči nevidí. Seznamte se s ní v Czech Photo Centru

     

    Návrh na uspořádání anglického parku s rybníčky a vodopádem, skleníky a zelinářskou zahradou vypracoval hospodářský ředitel František Höhnel a úpravy byly dokončeny roku 1849. Pozdější úpravy navrhl zahradní architekt Friedrich Wünscher (1809 – 1894), definitivní podobu získal park roku 1860. Park tvoří dvě části, spodní plochá část s letohrádkem a Švýcárnou a stromovitá svahová část se dvěma okrasnými jezírky. Pro přívod vody z horní části Petřína bylo vybudováno několik štol. Celková délka vodovodních štol byla 380 metrů. Dále bylo vybudováno zhruba deset skleníků pro teplomilné rostliny rozličných druhů (poslední z nich byl zbourán v roce 1965, zůstaly pouze fragmenty).

    Později prodával Karel Kinský (1858 – 1919) přebytečnou vodu klášteru sv. Gabriela (s ústavem pro výchovu dívek), kterému také byla v 80. letech 19. století odprodána jihozápadní část zahrady.

    Zahrada sice nebyla volně veřejně přístupná, ale v paláci Kinských na Starém Městě bylo možno zakoupit vstupenky pro vstup do zahrady, a to pouze na dobu, kdy zde panstvo nebylo přítomno. V dobách největší slávy zahrady zde jako host pobýval i korunní princ Rudolf nebo arcivévoda František Ferdinand d´Este. Časem však rod Kinských o zahradu ztrácel zájem a uvažoval o její parcelaci pozemku na výstavbu vil a činžovních domů.

    Pražské Vokovice budou mít nové bytové domy, komerční prostory, ordinace i školku. Vše blízko lesa

     

    Po složitých jednáních roku 1901 zahradu s letohrádkem koupila pražská obec spolu se smíchovskou za 919 500 korun. Původní vybavení letohrádku bylo odvezeno do Kinského paláce v Praze a na rodové zámky Heřmanův Městec, Choceň a Česká Kamenice.

    Zahrada byla hned roku 1901 zpřístupněna veřejnosti. Proražením Hladové zdi byla propojena se zahradou Nebozízek. Roku 1908 byla zahrada renovována. Zahradu však kompozičně narušilo rozšíření Holečkovy ulice. Původně ze zahrady měly být vybudovány národopisné sady, tedy skanzen lidové architektury, z finančních důvodů však byly tyto plány značně zredukovány. Zahrada byla ale postupně doplněna několika lidovými artefakty: dřevěnou zvoničkou z Valašska Bojanovic a barokními božími mukami, přenesenými k hornímu jezírku z dolní části Smíchova. V roce 1929 sem byl přenesen i dřevěný kostel sv. Michaela.

    Roku 1902 byl u vchodu do zahrady při příležitosti výstavy děl Augusta Rodina postaven provizorní secesní pavilon spolku Mánes od Jana Kotěry, s dřevěnou konstrukcí štítu. Později byl přenesen na Kavalírku, přeměněn na filmový ateliér a následně vyhořel.

    Začátkem 21. století prošla zahrada rekonstrukcí v ceně přes 300 milionů Kč, která byla dokončena roku 2010.

    Monogram prezidenta Masaryka přinesl neštěstí našim pilotům – akrobatům

     

    Součástí naší pozvánky je i fotogalerie.

    Co v ní zobrazujeme?

    Letohrádek Kinských též zvaný Musaion, je předměstská vila čp. 98 z 1. poloviny 19. století, zbudovaná ve stylu pozdního klasicismu podle projektu vídeňského architekta Heinricha Kocha. Roku 1901 se stala sídlem Národopisného muzea českoslovanského, od roku 1922 je tu Národopisné muzeum, stálá expozice etnografického oddělení Národního muzea a jedna z největších muzejních sbírek lidového umění a kultury 17. až 20. století svého druhu v Evropě. Letohrádek Kinských byl v roce 1986 pro havarijní stav uzavřen, po roce 1989 si jej pak město vyžádalo od státu v restituci, avšak na jeho rekonstrukci nenalezlo peníze, takže dále chátral, byl napaden dřevomorkou, plísní i spodními vodami; v roce 1999 byl převeden do vlastnictví Národního muzea, za zhruba 100 milionů zrekonstruován a roku 2005 znovuotevřen.

    Pomník Hany Kvapilové – V sousedství letohrádku byl v roce 1914 odhalen pomník herečky Hany Kvapilové od Jana Štursy; architektonické řešení pomníku je dílem Josefa Gočára. Pod pomníkem je pietně uložena urna s hereččiným popelem.

    Dřevěná zvonice – stojí také v blízkosti letohrádku. Tvoří ji čtvercový roubený domek s valbovou stříškou, jejímž středem prochází dřevěný sloupek s rozsochou a stříškou s letopočtem – bůhví proč – 1792, pod níž je zvon. Byla součástí valašské dědiny na Národopisné výstavě českoslovanské roku 1895 na Výstavišti; osada vznikla podle projektu Michala Urbánka a Dušana Jurkoviče (viz foto Fr. Krátkého). Po výstavě osada přešla do správy zemského výboru království Českého a byla vykoupena od soukromého družstva vsackého, od něhož byla vystavěna.

    Kostel sv. Michaela – Chrám sv. archanděla Michaela je celodřevěný pravoslavný, původně řeckokatolický chrám, postavený v roce 1625 (podle jiných údajů v druhé polovině 17. století) ve vsi Velké Loučky u Mukačeva, v roce 1793 byl prodán a přemístěn do Medvedovců. V roce 1929 byl na Podkarpatské Rusi rozebrán, převezen a znovu postaven v Kinského zahradě. 28. října 2020 vyhořel.

    Boží muka (morový sloup) – pískovcová boží muka z roku 1686, u horního jezírka. Tvoří je hranolový sokl, toskánský sloup a kaplička s křížem. Na kapličce jsou figurální reliéfy morových světců a Ukřižovaného. Každý reliéf zároveň sloužil jako sluneční hodiny – jedná se zřejmě o morový sloup. Byl vytvořen pro Jiřího Jana Raismana, od roku 1661 staroměstského radního a majitele usedlosti Reismonka na Žižkově, u které byl sloup původně. Roku 1895 jej přenesli do staročeské vesnice na Národopisné výstavě českoslovanské, po jejím skončení byl přemístěn nejprve do prostoru dnešní Nádražní ulice za smíchovským nádražím a na začátku 20. století pak do Kinského zahrady.

    Pavilon zahradní restaurace – (čp. 242), původně empirový zahradní pavilon postavený v horní části zahrady kolem roku 1830, rozsáhlá stavba s arkádovým portikem do zahrady a vstupní arkádou, na počátku 20. století upravená na zahradní restauraci Na jezírkách nebo U jezírka, která sloužila svému účelu až do 70. let 20. století. V 90. letech ji v rámci privatizace koupil od Restaurací a jídelen za 150 tisíc korun hudební skladatel Karel Svoboda, údajně aby zde zřídil Radio Vox. Po vypracování několika projektů na rekonstrukci se realizace vzdal a v roce 2001, když městská část hrozila vyvlastněním, ji nabídl k odkupu. Objekt dále chátral, v roce 2002 vyhořel, poté různě měnil majitele a jeho záchrana není pravděpodobná.

    Bývalý domek zaměstnanců letohrádku a zahrady – (čp. 99), ve svahu v blízkosti bývalých skleníků. Byla to prostá klasicistní stavba z konce 19. století, částečně z opukového zdiva, původně se sedlovou střechou. Po roce 1989 zde krátce bydlel restituent, od roku 1993 dům patřil několika soukromým firmám, které se ho neúspěšně snažily opravit. Byl obydlen narkomany a bezdomovci a postupně zničen, v letech 1999 a 2002 opakovaně vyhořel.

    FOTO: V Kinského sadech

    V Kinského sadech - aV Kinského sadech - bV Kinského sadech - cV Kinského sadech - c++V Kinského sadech - cDSC08065
    Další fotky
    V Kinského sadech - eV Kinského sadech - e+V Kinského sadech - e++V Kinského sadech - d+V Kinského sadech - dV Kinského sadech - d++++V Kinského sadech - d++++++++++V Kinského sadech - f SC07967V Kinského sadech - f+V Kinského sadech - f++V Kinského sadech - f+++V Kinského sadech - f+++ (2)V Kinského sadech - G+

    Zdroje: Wikipedie + Prázdné domy + J. Otto: Národopisná výstava českoslovanská 1895



    Nepřehlédněte