Je 23. června 1938 odpoledne. Pražané sledují let sedmičlenné formace vojenských letadel, jejichž piloti nacvičují sérii průletů nad Strahovským stadionem. „Nebeští jezdci“ československé armády se připravují na vystoupení plánované u příležitosti blížícího se X. všesokolského sletu.
Jednu z nejlepších lokalit pro sledování letecké akrobacie představovaly stráně nad Smíchovem, v okolí vilové zástavby Na Hřebenkách. Ale krátce před čtvrtou hodinou odpolední došlo mezi trojicí letadel ke kolizi.
Stroje se z výšky více než tří set metrů řítily do prostoru smíchovské obytné zástavby a jejich piloti sváděli zápas o holé životy. Tato epizoda se odehrávala na pozadí ještě tragičtějších událostí, jež vyústily v okupaci našeho státu a vypuknutí největšího válečného konfliktu v evropské historii.
Atmosféru doby výstižně popsal výborný lokální historik a kronikář Prahy 5 Pavel Fabini v radničním zpravodaji Pětka v článku Pád „nebeských jezdců“ ochotu vzdorovat nesnížil, ze kterého hodně čerpám a teď budu i citovat:
„Přípravy X. všesokolského sletu a doprovodné akce československých armádních sil ovlivnily nedávné události, které rozpoutaly mezinárodní krizi. V březnu 1938 došlo k německé anexi Rakouska a krátce poté zpravodajci zachytili informace o chystaném útoku nacistického režimu i na suverenitu československého státu.
Československo se rozhodlo demonstrovat odhodlání bránit svou vlast a na 20. května vyhlásilo mobilizaci. Obrana hranic byla posílena a svou loajalitu vůči mladému státu vyjádřila i většina příslušníků českého národa. Že byla podezření vůči agresivnímu sousedovi oprávněná, dokazuje i Hitlerova nová směrnice k případnému útoku na naši republiku, v níž uváděl, že je jeho „nezměnitelným rozhodnutím rozdrtit Československo vojenskou akcí v blízké budoucnosti“.
V rozjitřené náladě využívala domácí vláda všech příležitostí k ukázce bojové síly naší armády, čímž dodávala odvahu obyvatelstvu. A současně se tím snažila odvrátit nacistický režim od vojenské konfrontace. Roli koleček v rozsáhlém armádním stroji tehdy sehrávali i četaři Vlastimil Rys a Rudolf Motyčka.“
Rudolf Motyčka se narodil 15. ledna 1911 v Kunčicích, části Letohradu, jako nejstarší ze čtyř sourozenců. Otec Rudolf ho dal vyučit zámečníkem v Hernychově továrně v Ústí nad Orlicí. V čase dospívání zhlédl v kině film Wings o válečných letcích, který ho doslova nadchnul. V osmnácti letech je přijat do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Po jehož úspěšném absolvování létal u 1. leteckého pluku v Praze. Jeho talent nenechal učitel akrobacie František Novák zahálet a tak se brzy dostavily spěchy. Účastnil se několika armádních leteckých dnů, Národních letů republikou a letecké závody v Paříži v roce 1934.
Vrchol letecké kariéry Rudolfa Motyčky přišel v roce 1937 na Mezinárodních závodech v Curychu, kde byl součástí vítězné sedmičlenné akrobatické skupiny Františka Nováka (1902 v Sokolči u Poděbrad – 1940 v Paříži).
A právě Novák, přezdívaný Král vzduchu, vedl sedmičlennou sestavu letců trénujících osudného 23. června 1938 nad Strahovem. Dalšími členy skupiny byl četař Vojta Smolík (1914 v Besednici – 1991 v Londýně) nebo jeho kamarád Vlastimil Rys.
Vlastimil Rys pocházel z jihočeského Husince, narodil se tam 16. února 1916. Na webových stránkách obce se dočteme: „Rodina Rysova žila v domku č. 51 na kraji náměstí, přímo pod kostelem Povýšení sv. Kříže. Otec našich letců měl malý obchod – trafiku a drobné papírnictví – a kromě toho ještě na husineckém nádraží skladiště s prodejem uhlí a vápna. Byl váženým občanem, velkým vlastencem a dlouhá léta náčelníkem obce sokolské.
Vlastimil Rys se k letectvu přihlásil v rámci akce Tisíc nových pilotů v době, kdy bylo zapotřebí zvýšit počet pilotů k obraně země, především u stíhacích letadel. Vlastimil se brzy zařadil mezi tehdejší elitu, jakou představovala jména letců – akrobatů Nováka a Širokého.“
Byl to právě Rysův stroj, který při nácviku vzdušného monogramu TGM, patrně vinou větru, narazil v čase 15:47 do letadla pilotovaného Smolíkem. Následovalo několik dalších nárazů uvnitř sestavy, po kterých na stráně nad Smíchovem dopadly celkem tři stroje. Motyčkův a Smolíkův kousek od sebe na křížení ulic Nad Mlynářkou a Na Hřebenkách, přičemž Smolíkův se při dopadu vzňal a zapálil vilu čp. 1755.
K té dodejme, protože je to velmi zajímavá stavba, že ji v letech 1926-27 postavil B. Vávra pro Angelu Ralfovou. – viz fotografie v naší fotogalerii
Rysovo letadlo pak dopadlo nedaleko od monumentální vily stavitele Viktora A. Beneše.
„Všem třem pilotům se podařilo opustit své stroje před dopadem na zem, padák se ale včas podařilo zaktivovat pouze Smolíkovi a ten jako jediný, jen s pár oděrkami, kolizi přežil. Jeho kamarád Rys se zabil nárazem do střechy jedné z vil a následně dopadem na betonový chodník. Střet nepřežil ani Motyčka, který dopadl nedaleko od svého stroje,“ popisuje konec tragédie Pavel Fabini.
Na místo dorazila hasičská jednotka, lékaři a následně také primátor Prahy Petr Zenkl a ministerský předseda Hodža, který bydlel nedaleko místa havárie v Zapově ulici číslo 7.
Tragická událost nicméně odhodlání společnosti bránit se agresorům nijak nesnížila. K tomu znovu ocituji z husineckého webu:
„Pohřeb četaře Vlastimila Rysa se konal v Husinci 26.června. Při rachotu motorů tří stíhacích letadel, která se vznášela nad otevřeným hrobem, došel pohřební průvod z domu smutku na místní hřbitov. Rakev se zesnulým pilotem byla připoutána na trupu letadla, kolem kráčeli sokolové v krojích a vojáci se skloněnou puškou. Maminku letce – hrdiny podpíral bratr a Vlastimilova snoubenka s bílými květy v náručí. Otec šel spolu s druhým bratrem – letcem Milošem a nadporučíkem Novákem. Ten se nad hrobem s dvaadvacetiletým druhem rozloučil. Statečná matka tenkrát řekla: Byl to můj dar na obranu státu.“
A nebyl to dar poslední. Nadporučík Miloš Rys (narozen 28. července 1910) zahynul měsíc po svém bratrovi. „Stalo se to při havárii jeho letadla během polního cvičení mezi Cerhovicemi a Borkem nedaleko Českých Budějovic. Letadlo vzlétlo na letišti u Hosína a pak už jen očitý svědek tehdejší události dosvědčoval: Osudná zatáčka vlevo, letoun klouže po křídle, naráží na zem, oslnivé světlo, letoun hoří a pohřbívá v troskách nadporučíka Miloše Rysa. Vysoký nadporučík v modrém stejnokroji, s krátkým kordem u pasu, jak jej i husinečtí mohli vídat, se sem již živý nevrátil. Byl pohřben také za veliké účasti lidí vedle svého bratra Vlastíka dne 26. července 1938.“
Abychom dokončili příběh – pohřeb Rudolfa Motyčky se konal 28. června 1938 v jeho rodných Kunčicích za účasti čestné roty a jeho kolegů letců v čele s Františkem Novákem.
Zdroje: Pavel Fabini, Pětka + webové stránky Husince a Letohradu