Výtvarná cesta mnohostranného umělce Eduarda Ovčáčka (*1933) je od počátku vymezená zájmem o dva tematické okruhy – vizuální a básnickou reflexi písma a znaků, pro niž se ustálil název lettrismus, a o možnosti výtvarné interpretace lidské figury.
Obě linie rozvíjené v celé škále výtvarných médií – od grafiky, malby, kresby a koláže, přes fotografii a fotografiku až po sochu a instalaci – se vzájemně prolínají a vypovídají o mnohostrannosti a invenčnosti Ovčáčkovy osobnosti a o jeho bytostném zájmu o experimentování.
Zajímavý a doposud ne příliš často vystavovaný okruh Ovčáčkovy tvorby představují obrazy a kresby, v nichž se ve figurálním tématu prosazuje prvek grotesky. K výrazným příkladům se řadí obrazy a asambláže vytvořené v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let, do nichž umělec promítl šeď a absurditu reality, zvrácenost nomenklatury, tupost a prázdnotu veřejných projevů.
K typickým příkladům patří obrazy Strašidlo na hradě (1981) nebo Dva na tribuně (1979) ze sbírek Musea Kampa, v nichž umělec s využitím citací národních symbolů vyjádřil bizarnost a marast tehdejší doby. Spatřit je můžete na výstavě Eduard Ovčáček / Groteska (70. – 90. léta), která v Museu Kampa bude až do 8. ledna.
Ovčáčkův specifický jazyk humoru a nadsázky, mnohdy opředený notou tragikomiky, sarkasmu a bodavého veselí, ovšem necílí pouze na pohlaváry tehdejších režimů a na klíčové momenty temné éry československých dějin, ale zrcadlí i běžné mezilidské vztahy a poměry, a to nejenom v tíživých časech normalizace a komunistického režimu, ale i v dobách překotně nabyté svobody v počátcích devadesátých let (Veselý a šťastný muž – Kelt, 1990–1991).
Výtvarné působení „smutně veselých“ děl Ovčáček umocňoval jemu příznačnými experimentátorskými přístupy. Vedle malby akrylem rozvíjel metodu asamblážování textilií, vrstvení hmoty z ručně mletého papíru, propalování, rytí a otiskování. U kreseb se neostýchal využít surovou estetiku otisků asfaltových skvrn, které dotvářel tenkou kresebnou linií (Loutky, 1987). Svým nakládáním s výtvarnými technikami a stylizací tvarů lidského těla, v rámci které se vracel až k pradávným archetypům a primitivnímu umění, Eduard Ovčáček uchopil osud člověka druhé poloviny 20. století.
/ Ilona Víchová, Museum Kampa
