Řezání žiletkou, pálení nebo trhání vlasů – sebepoškozování mezi českými teenagery není okrajovým jevem. Podle odhadů odborníků má s ním zkušenost až 17 procent dospívajících. Pracovníci organizace Člověk v tísni se s tímto tématem setkávají stále častěji při supervizních setkáních s učiteli a asistenty pedagoga.
Sebepoškozování je vědomé, záměrné a mnohdy opakované zraňování vlastního těla bez úmyslu spáchat sebevraždu. Jde o nezdravou strategii zvládání stresu a náročných emocí – v první chvíli sice přinese úlevu, časem ale prohlubuje psychické potíže.
Typickým případem, který Člověk v tísni popisuje ve svém online kurzu, je čtrnáctiletá Andrea. Po těžkém zranění nohy ztratila smysl života a na radu kamarádek začala používat žiletku. Situaci zvládla díky podpoře rodičů, školy a terapie.
Co dělat jako učitel
Když pedagog zjistí, že se žák sebepoškozuje, měl by s ním vést bezpečný rozhovor zaměřený na dvě věci: posilovat jeho pozitivní sebeobraz a vyslechnout jeho obavy bez hodnocení. Dospívající, kteří si ubližují, mají často pocity viny, zlost i strach z reakce okolí.
Učitel má zároveň zákonnou povinnost o situaci informovat rodiče, a to bez ohledu na vlastní odhad situace. Vhodný přístup k žákovi je otevřený: pedagog může říct, že rozumí jeho obavám, ale musí rodičům situaci sdělit – a společně pak naplánují, jak to proběhne co nejšetrněji.
Rodiče reagují různě
Pro rodiče je zpráva o sebepoškozování dítěte zpravidla velký šok. Reakce se pohybují od bagatelizace a popření přes paniku až po volání po okamžité hospitalizaci. Experti doporučují, aby pedagog emoční reakce rodičů nebral osobně a ujistil je, že jejich dítě neselhalo a že si zaslouží pomoc.
Na časté rodičovské reakce nabízejí odborníci konkrétní odpovědi. Pokud rodič trvá na zákazu, je vhodné upozornit, že zákazy u sebepoškozování nemají dobré výsledky. Pokud hrozí okamžitou hospitalizací, stačí připomenout, že situace zatím není tak vážná a společná včasná pomoc může hospitalizaci předejít.
Zákazy nepomáhají
Od dospívajícího nelze reálně očekávat, že okamžitě přestane – takový tlak jeho psychický stav jen zhorší. Smysluplnější je hledat způsoby, jak snižovat psychické napětí a připravit dlouhodobější plán podpory. Ten zahrnuje identifikaci spouštěčů, hledání bezpečného prostředí a konkrétní odkláněcí techniky.
Mezi ně patří například práce s dechem, zaměření pozornosti jinam, uvolňování svalového napětí nebo změna prostředí. Výzkumy podle Člověka v tísni ukazují, že pravidelné cvičení jógy přispívá k větší spokojenosti a lepšímu zvládání stresu.
Ve škole je možné žákovi pomoci také úpravou výuky – flexibilním plánováním úkolů, mírnějším hodnocením, omezením tlaku na výkon nebo budováním bezpečného prostředí ve třídě.
Člověk v tísni na toto téma vydal bezplatný tříhodinový online kurz nazvaný Sebepoškozování – příběh Andrey, určený pedagogům i rodičům.
