Byl horký páteční podvečer na konci července. Po celém týdnu v pražské kanceláři jsem hodil kolo na nosič auta a odjel do České Kanady. Měl jsem v plánu projet svou oblíbenou trasu – vyrazit z kempu u rybníka Osika nedaleko Nové Bystřice, projet hlubokými lesy kolem zříceniny hradu Landštejn a zakončit to rychlou koupačkou v zatopeném lomu u Hůrek. Těšil jsem se na naprostý klid, vůni borovic a ticho, kde nepotkám ani živáčka. Jenže na lesním úseku cyklotrasy číslo 1007, kousek pod vrchem Vysoký kámen, vzal můj plán za své.
V nepřehledné zatáčce mezi vzrostlými smrky jsem musel prudce zabrzdit. U dřevěného turistického odpočívadla stála opřená o strom dívka v cyklistickém dresu. Ruce měla celé černé od vazelíny, na čele šmouhu od potu a bezradně koukala na přetržený řetěz, který jí ležel smotaný v jehličí.
Vytáhla telefon, ale v tomhle hlubokém lesním údolí na česko-rakouském pomezí nebyl ani náznak signálu.
Slezl jsem z kola a nabídl pomoc. Představila se jako Lucie. Byla z Brna a na Landštejnsko vyrazila s kamarádkami, kterým v kopci nestačila a při prudkém přehození na nejlehčí převod jí povolil článek řetězu. Naštěstí s sebou v podsedlové brašně vždycky vozím nýtovač i náhradní rychlospojku. Sedli jsme si na dřevěnou lavičku a zatímco jsem řetěz zkracoval a nýtoval zpátky, začali jsme si povídat.
Oprava mi trvala sotva deset minut, ale když jsme z kola sundali zkušební stojan a vyzkoušeli řazení, nikam se mi nespěchalo. Lucie se mi chtěla odvděčit, a tak jsme sjeli společně k rybníku Osika do venkovního bistra na břehu vody. Z jedné točené limonády na dřevěném molu se stalo povídání na celé hodiny. Slunce pomalu zapadalo za lesy, hladina rybníka zrcadlila červánky a my zjistili, že máme stejný humor, stejnou zálibu v toulání po horách a že v Brně pracovala v ulici, kam jsem každý měsíc jezdil na služební cesty.
Z lesa jsme k jejím kamarádkám do kempu dojeli až za tmy za svitu čelovek. Ten večer jsme si vyměnili čísla a o týden později už jsme plánovali společný víkend na Šumavě.
Dnes, po dvou letech od téhle letní příhody na Landštejně, máme na chodbě pověšená kola vedle sebe. A pokaždé, když balím nářadí do brašny na výlet, Lucie se mi směje, že náhradní spojka na řetěz byla ta nejlepší životní investice za padesát korun.
Jan J.
Jedná se o soutěžní příspěvek čtenáře ze seriálu Letní lásky a jiné letní příběhy z Našeho Regionu. Pošlete nám i Váš příběh a odměníme i Vás v podobě předplatného časopisu Mladý Svět. Soutěžní příspěvky k zveřejnění posílejte na email [email protected]
