Karmelitky staví klášter v Drastech. V areálu nachází potěšení i veřejnost!

12.9.2021
Andrea Cerqueirová

Komunita sester patřící k bosým karmelitkám Řádu nejblahoslavenější Panny Marie z hory Karmel se loni přestěhovala ze svého původního sídla na pražském Hradčanském náměstí do areálu někdejšího zemědělského dvora obce Drasty (patřící pod Klecany). Areál sestry koupily v roce 2018 a s plným nasazením se (ve spolupráci s firmami a dobrovolníky) pustily do stavby kláštera a okolí.

„Na Hradčanském náměstí působil náš řád od začátku 19. století, výjimkou byla léta, kdy zde vládli komunisté. Když se poté sestry do kláštera vracely, byl přestavěný na komunistický hotel a nebyl zájem vracet jej. Nabízeny byly jiné pozemky, sestry ale byly na klášter vázané, navíc byl v relativně zachovalém stavu. Nakonec se návrat povedl,“ přibližuje sestra Sára. Jelikož ale bosé karmelitky patří do skupiny kontemplativních mnišek žijících v takzvané papežské klauzuře, jejichž hlavní činností je modlitba, a vyjma návštěv úřadů či lékaře nevychází z kláštera, delší dobu přemýšlely o tom, že by hradčanský klášter, který byl sice prostorný, ale s malou zahrádkou dvanáct krát patnáct metrů, prodaly a pořídily si nějaký s velkou zahradou. Prodávat nechtěly komerčně, jelikož si přály, aby klášter zůstal k dispozici církvi nebo alespoň státu. Proto vše trvalo několik let, než se jim podařilo prodat klášter k využití zástupcům jejich mužské větve – bratřím karmelitánům.

Přednáška mnišky Tenzin Palmo

Lidé lpí na tom, co si o nich myslí druzí. To ale stejně neovlivní, říká buddhistická mniška

Nejdřív hrozný dojem, pak nás to chytlo za srdce

Přibližně v té době se dozvěděly o areálu v Drastech, patřícímu Vyšehradské kapitule. „První dojem byl hrůzostrašný, dvůr měl sice asi tři komerční nájemníky, jinak byl ale plný náletových křovin a odpadků. Bylo to tu jak ve strašidelném zámku. Když jsme o tom pak z odstupu a nadhledu začaly přemýšlet, viděly jsme už pozitiva – že se jedná o velký a tichý prostor s dobrou dostupností z Prahy i odjinud. Postupně nás to všechny chytlo za srdce,“ vzpomíná sestra Sára. Karmelitky měly štěstí v tom, že svépomocí se z Prahy do obce Drasty přestěhovaly těsně před prvním loňským lockdownem. Společně s firmami a dobrovolníky udělaly již mnoho práce, která odstartovala již před stěhováním – stará budova byla přestavěna na dům pro hosty, v němž zatím (než bude postaven klášter) pobývají. Z další budovy se stal bytový dům, kde je v současné době devět bytů pronajatých a jeden, také dočasně, slouží pro návštěvy. V menší sýpce je improvizovaná modlitebna, která okouzlí geniem loci. Tam se s bosými karmelitkami a knězem, který přijíždí sloužit mši, mohou každou neděli v osm hodin ráno setkávat zájemci z řad veřejnosti. Ti mohou každou sobotu přijíždět i na brigády.

Rekonstrukce za miliony: Klášter svatého Gabriela se promění v destinaci snů

Zkušenost vytvářet odspoda něco pěkného

Aby tohle všechno mohly sestry dělat, musely požádat své vedení v Římě o výjimku ze zachovávání zmíněné papežské klauzury. Až se po vybudování kláštera vrátí ke svému řádnému způsobu života, péči o hosty a komunikaci s veřejností bude mít na starosti jedna z nich, tzv. externí sestra. „Začali sem jezdit krásní lidé, kteří s námi zažívají zkušenost, jak se něco vytváří odspoda, jak do světa vnášíme něco moc pěkného, lidé si při fyzické práci mnohdy i psychicky odpočinou,“ říká sestra Sára. Na jak dlouho to bude, nevědí, pár let to zřejmě ještě potrvá – byť práce jde od ruky, je jí stále hodně, samotná stavba kláštera by měla začít na podzim. Až bude hotovo, do prostoru s rozlehlými zahradami by bylo možné přijet třeba na týdenní duchovní pobyt. To je zatím zpěv budoucnosti, přičemž sestry jsou přesvědčené, že přijde, klášter bude plně sloužit jim i jejich následovnicím, i když zatím se potýkají s nedostatkem financí.

V Jincích chtějí renovovat unikátní historickou huť Barbora

V areálu je ji keramická dílna

Jedna z budov již nyní funguje jako keramická dílna – bosé karmelitky vyrábějí keramické kříže, betlémy, anděly či obrázky, k jejich činnostem patří i výroba malovaných svíček, růženců či různých ozdobiček, pracují s hedvábím atd. Jejich hlavních činnost, jak už bylo uvedeno, ale spočívá v modlitbách, kterým věnují kolem sedmi hodin denně. „Jsou dva druhy řádů, jedny jsou aktivní, činné například v sociální nebo školské oblasti, tedy navenek, druhé jsou uzavřené dovnitř, kdy se modlí za potřeby lidí ve světě, protože věří, že to má smysl, že každá těžká věc v sobě může mít potenciál dobra, že každý člověk v těžké situaci může mít naději,“ vysvětluje sestra Sára. Pár slov věnuje i historii areálu v Drastech – jedná se o hospodářský dvůr z druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století. „První písemná zmínka o Drastech pochází z roku 1305, kdy tu byla tvrz. Při vykopávkách v sýpce tu archeologický dozor objevil pec, pocházející prý právě z 12. nebo 13. století. Jednat by se mělo o zbytky ohnišť a střepů z osady. Archeologické práce budou pokračovat, uvidíme, co se ještě případně objeví,“ uzavírá.

Zdroj: vlastní zdroj



Nepřehlédněte