Jiří Kajínek šel do vězení za dvojnásobnou vraždu a za pokus o vraždu. Zabíjel prý v zatáčkách pod plzeňskou věznicí na Borech koncem května 1993. Důvodem měla být objednávka pražského podnikatele Antonína Vlasáka, kterého údajně vydíral plzeňský podnikatel Štefan Janda. Kajínek Jandu i s jeho osobním strážcem Juliánem Pokošem měl zastřelit za odměnu sto tisíc korun.
A vzhledem k jeho trestné minulosti – vloupání, bytové krádeže, nedovolené ozbrojování nebo útok na veřejného činitele – si od soudu odnesl „flastr“ na doživotí. Kajínek se ale k vraždě nikdy nepřiznal a opakovaně tvrdí, že vraždu Jandy ani Pokoše na svědomí nemá. „Za svůj život jsem byl čtyřikrát odsouzený. Dvakrát za to, co jsem opravdu udělal. Napočtvrté mě odsoudili za něco, co jsem vůbec neudělal a ještě k tomu na doživotí,“ napsal ve své knize Můj život bez mříží.
Nejslavnější útěkář
Na protest proti doživotnímu trestu se z vězení snažil neustále uniknout. Poprvé se ale ocitl na útěku ještě před plzeňskými vraždami, kvůli kterým pak strávil téměř čtvrt století za mřížemi. To když se nevrátil z třídenní propustky „do civilu“. Pak utíkal z vazební věznice v Českých Budějovicích, ale na svobodě zůstal pouhý den. O dva roky později utíkal opět. Tentokrát z Valdic, ale po dvaceti minutách strávených na střeše šel zase zpátky do cely. Mediálně nejslavnější byl ovšem jeho útěk z mírovské věznice, kdy se mu podařilo zůstat na svobodě celých čtyřicet dní. Mimochodem i díky tomu, že se mohl ukrývat u družky svého kumpána z kriminálu a dalšího na doživotí odsouzeného vězně, Ludvíka Černého z gangu Orlických vrahů, na pražském sídlišti Velká Ohrada.
Pochyby a milost
Kajínek se podle svých slov snažil útěky především upozornit na nespravedlnost, kvůli které „hnil“ ve vězení. Pochybnosti o jeho vině ale sdíleli i mnozí další, například hned několik ministrů spravedlnosti podalo pro porušení zákona v jeho procesu stížnost k Nejvyššímu či Ústavnímu soudu, nicméně pokaždé neúspěšně. Podle některých názorů stáli za oběma vraždami prý dokonce plzeňští policisté Jaroslav Kronďák a Jan Mikeš. A současný předseda Nejvyššího soudu Pavel Rychetský je přesvědčený, že v Kajínkově kauze někteří policisté evidentně spolupracovali s podsvětím.
Nedůvěra v policejní verzi plzeňských vražd, které se odehrály přesně před třiceti lety, nakonec vedla tehdejšího prezidenta Miloše Zemana k tomu, aby v roce 2017 udělil Kajínkovi milost. Ten se po opuštění vězení stal „celebritou“ a kromě peněz, které mu vydělala procenta z filmu Petra Jákla, si rovněž vydělává jako úspěšný youtuber, jeho kanál má téměř 54 tisíc odběratelů.
Filmový trhák
V roce 2010 zpracoval Kajínkův případ režisér Petr Jákl v akčním thrilleru s názvem Kajínek s ruským hercem Konstantinem Lavroněnkem v hlavní roli. Ten po natočení filmu nabyl přesvědčení, že odsouzený vězeň je jistojistě nevinný. Režisér Filip Renč, který o natočení tohoto příběhu uvažoval ještě před Jáklem, si přál, aby hlavní roli ztvárnil přímo sám Jiří Kajínek, nakonec z toho ale sešlo, protože Renč se této práce z časových důvodů vzdal. Snímek byl posledním filmem Vladimíra Dlouhého, který zemřel pouhý měsíc před premiérou a jemuž je film věnován. Ve stejném trháku, který „zbořil“ statistiky divácké návštěvnosti, se objevil rovněž jeho bratr Michal, ale v žádné společné scéně se v něm neobjeví. Podle některých názorů hrál právě tento film hlavní roli v pozdější prezidentské milosti, díky níž se dostal „nejslavnější český vězeň“ na svobodu. Zemanova žena Ivana dokonce Kajínka ještě před propuštěním navštívila v květnu 2017 přímo v rýnovické věznici v Jablonci nad Nisou.
Zdroj: Wikipedie, Blesk, iDNES.cz, Dotyk.cz
