Provozuje ho Jindřich Jirásek a vstup je zdarma. Návštěvníkům jsou k dispozici na památku pohlednice, magnetky, joja i šerky do bot. Pro děti je připravena v okně cvokařského veřtatu výstavka s více než 60 solárními figurkami.
Cvokaři měli v Rožmitále tradici
Historii cvokařiny zachycuje v Rožmitále ještě jedno muzeum, a sice Podbrdské muzeum, v němž najdete rozsáhlou expozici vypovídající o tomto typickém podbrdském řemesle. To svůj vrchol zaznamenalo v době první světové války, kdy armáda Rakouska-Uherska nosila kožené boty, které ševci, aby déle vydržely, pobíjeli cvočky. Stroje sice chrlily tisíce hřebíků, ale neuměly pifle, švejdy a šerky tolik potřebné do vojenských bot.
V době války pracovalo v kraji 900 cvočkařů. Na okování jednoho páru vojenských bot bylo potřeba asi 200 cvočků, další se používaly na zátarasy na frontách. „Protože se jednalo o válečnou výrobu, byli cvočkaři, kteří splnili normu 6000 cvočků týdně, zproštěni vojenské služby,“ říká Iva Ryjáčková, která Podbrdským muzeem v Rožmitále provází.
Ti, kteří vyráběli malé a jemné hřebíky, se nazývali cvočkaři…
… neboli hřebičníci. Trochu jiné druhy hřebíků vyráběli cvokaři (do určité váhy). Tím se lišili od kovářů, kteří zase vyráběli větší a váhově těžší hřebíky.
V Podbrdském muzeu si můžete vykovat vlastní cvoček
Největší dílna vznikla v továrně Ferrum, dnešním Podbrdském muzeu, kde pracovalo 180 cvočkařů. V prvním patře muzea na první pohled zaujme okovaná bota a vedle ní ležící šerky. Na 13 panelech se seznámíte s cvočkařským řemeslem, s jeho téměř 300 let starou tradicí ve Starém Rožmitále a okolních vesnicích i s technologií výroby hřebíků a cvočků. Dnes je součástí muzea i funkční veřtat, kde se kovářské řemeslo předvádí.
