Expozice je věnována krajině mezi Kocábou, Vltavou a Sázavou a historii trampského hnutí. Právě v jižním okolí Prahy totiž tramping kolem roku 1918 vznikal. Romantická zákoutí Vltavy, Sázavy a Berounky se staly centrem desítek trampských osad jako Ztracenka, Dakota, Toronto, Klondike nebo Red River. Trampové se inspirovali romány Jacka Londona a Karla Maye a středočeské lesy si proměnili na divoký západ plný dobrodružství.
Dodnes mají osady svého šerifa. „Trampingu se nejvíc začalo dařit po vzniku republiky a v době krize, kdy mladí lidé hledali únik z existenčních problémů v přírodě a v kamarádství,“ říká historik Jan Vízner z Regionálního muzea v Jílovém.
Ztracence je sto let
Osada Ztracené naděje je jen o pár měsíců starší než naše republika, v létě oslaví sto let od svého zrodu. Vznikla v místě zvaném Svatojánské proudy, které je dnes pod hladinou Štěchovické přehrady. Trampové, kteří sem jezdili ji nazvali podle filmové kovbojky Údolí ztracené naděje, zkráceně Ztracenka.
Nejhezčí pohled na Ztracenku je ze Smetanovy vyhlídky na pravém břehu Vltavy. Osada leží na ohybu řeky v zákrutu písčité pláže, pod Mravenčí skalou, na místě starého vodáckého kempu. Na skále stojí totem a jsou zde tabulky se jmény zemřelých kamarádů, na stožáru vlaje vodácká vlajkosláva. Nyní osadou prochází Povltavská stezka, nejstarší turistická trasa u nás, jež vede malebnou krajinou ze Štěchovic až k hrázi Slapské přehrady.
Jaroslav Štercl a Jaroslav Mottl
Výčet trampů, kteří osadou prošli, by byl předlouhý, jmenujme alespoň komika Jaroslava Štercla, fotbalového internacionála Láďu Ženíška či sólista opery Národního divadla Miroslav Vícha. A samozřejmě pěveckou legendu Jarku Mottla, který tu žil 61 let a napsal slavnou píseň Ztracenka: „Ztracenka si zpívá, nad kaňónem stoupá dým. Vlajka drahá všem, splývá s obzorem, táborák když dohořívá. Radost z našich tváří nikdo nám nemůže vzít, protože dokud slunce září, romantika bude žít.“ Současným šerifem Ztracenky pak je František Hacker, kapelník skupiny Kamarádi táborových ohňů, zkráceně KTO.
Expozice oslavila třicet let
Trampská expozice byla poprvé otevřena v roce 1987, poté byla dvakrát přebudována a aktualizována. Autory její současné podoby jsou Václav Eminger a Ivo Nevečeřal, na výtvarném zpracování se podíleli akademičtí malíři Miroslava Krausová a Petr Kříž. Podrobně je zde mimo jiné vysvětleno, co ovlivňovalo tramping při jeho začátcích, které významné osobnosti, zejména z řad sportovců a hudebníků, jím byly odchovány. Obří satelitní mapa celé oblasti zabírá celou jednu velkou stěnu. Do míst, kde ležely nebo leží trampské (dnes povětšinou chatové) osady jsou pak doplněny ikonky s vlajkami osad. Na dalších panelech jsou pak vlajky seřazeny a popsány i s názvy.
K trampingu neodmyslitelně patří hudba a proto v muzeu najdete i fotografie, jmenovky a krátké životopisy nejslavnějších bardů trampské písně, včetně obalů gramofonových desek a to hlavně těch úplně nejstarších.
Trampská literatura je další částí expozice, kde jsou vystaveny ukázky jednotlivých publikací, a to jak knižních, tak i v podobě nejrůznějších časopisů. Vstupní prostor expozice je pak vyplněn zajímavými ukázkami z okolní přírody s řadou fotografií, textů nebo i vycpaninami zvířat a ptáků.
