7℃
Dnes je 17. říjen , svátek má Hedvika

Matěj Ruppert: Když umělec do své tvorby promítne, co cítí, je to o to pravdivější

Podle frontmana Monkey Business Matěje Rupperta nebylo úniku, a tak se písničky na zatím poslední desce kapely dotýkají celospolečenských témat. „Řešili jsme situaci u nás i ve světě a chtě nechtě se to do textů i do názvu celé desky „Bad Time For Gentlemen“ muselo vepsat,“ uvedl pro Náš REGION. Veřejného dění i toho, čím mohou umělci přispět do politické diskuse, se proto týká i značná část našeho rozhovoru.

Reklama

Ve videoklipu k písničce Worst Lover Ever (Nejhorší milenec všech dob) hrajete Adolfa Hitlera a herečka Aňa Geislerová jeho partnerku Evu Braunovou, přičemž Hitler, který venku vyřvává k davům, je doma poslušným sluhou. Chtěl jste se tím vyjádřit k jeho osobě, nebo i k tendencím v současném světě?

Je to vyjádření celé skupiny Monkey Business, protože klip vyšel z původního nápadu Romana Holého, který jsme později společně s basistou Pavlem Mrázkem vypilovávali. Když Tarantino natočil Hanebný pancharty, na dotazy, proč Hitlera rozstříleli samopalem, odpovídal, že přesně to chtěl celý život udělat. Ne, že by tam byla inspirace, ale trochu to k tomu připodobňuji. Tím, že jsme ho zesměšnili a udělali z něj naprostého vocasa, což ve finále byl, akorát že získal moc, beru do jisté míry jako vypořádání se s kreaturou, respektive jedním z nejhorších lidí, kteří kdy chodili na planetě.

Myslíte, že i v současném světě se politici s podobnými rysy derou k moci?

Nebylo možné nevšimnout si, že na počátku 90. let, kdy se u nás rozvinula svoboda, bylo jedním z negativ vzedmutí se krajní pravice. Ne, že by Praha byla plná skinheadů, ale dost často jsem na ně narážel. Otevřená příchylnost k nacismu myslím už takřka vymizela, ale bohužel zůstal každodenní rasismus v nás. Sice nejsme rasisti, ale s Romem bychom na pivo nešli…

Nejsme rasisti, ale…

Třeba na konci 80. letech byl v Čechách velký rasismus vůči Vietnamcům, kteří sem tehdy začali jezdit. Zůstali tady a dost se to zklidnilo, protože vietnamská komunita se stala naprosto nedílnou součástí našich životů. Stejně tak jsme poměrně dlouho vnímali i arabskou menšinu, která je tady také už léta, jen si to plno lidí neuvědomuje. Zrovna dnes mám domluvené pivo se svým dlouholetým kamarádem Imranem Musou Zangi, který pochází z Persie a je jedním z nejlepších českých očařů. Je to fantastický člověk, a jestli bych někomu svěřil svoje děti, je to on. Vnímám jako problém, že dnes se na arabskou komunitu část české společnosti dívá skrz prsty. K moci se začínají dostávat nacionalisti, nikoli – jak občas říkáme – náckové. Slovíčkaření je složité v tom, že rozdíly se často stírají.

Zjednodušujeme si to?

Ano, všichni. Společnost je evidentně rozdělená na dva tábory, přičemž lidé z obou se dopouštějí chyb, protože zkratkovitě a zjednodušeně stigmatizují druhou stranu, místo abychom se všichni určitým způsobem snažili na něčem spojit. Je snadné o někom říct, že je rasista a nácek, on ale třeba není, jen občas vypouští věty, které jsou tomu dost podobné.

Co s tím?

Se spojováním společnosti by mohli začít především čelní politici, konkrétně prezident republiky, který by měl nacházet společná témata, než provokovat a živit svár, který mezi oběma tábory je. Zatím nejde o nic tak závažného, ale z prvotních rétorických napadání se brzy může vyvinout vážný konflikt. Koneckonců, k napadením už došlo – ať už na jedné straně Ladislava Jakla, tak na druhé Dominika Feriho. Kéž by to tímhle skončilo.

Nemohla jsem sehnat zpěvníček Suchého a Šlitra, tak jsem si začala skládat sama

Když diskutujete na sociálních sítích, neváháte říkat jasně své názory, zároveň však s respektem ke spoludiskutujícím. Je podle vás problém, že mnohdy ten respekt na obou stranách chybí?

Snažím se věcně argumentovat. Důležité je nepodlehnout tomu, čemu podléhá velká část lidí – místo toho, abychom vyhledávali informace a na jejich základě si utvořili názor na nějaký problém, si nemálo lidí vytvoří názor a pak hledají informace, které ho podpoří. V tom je velká slabina internetu, který mnozí považují za relevantní zdroj informací. Tím ale vůbec není, jeho krásou a úskalím zároveň je svoboda, že každý může napsat svůj názor a vydávat jej za relevantní. Jenže mnohdy se nezakládá na faktech, ale na pocitech. A to nemyslím jen fake news, o kterých jsem přesvědčen, že jsou součástí boje Ruské federace s naším západním společensko-politickým okruhem.

Postoje k současnému dění jste vložili i do některých skladeb. Jak najít rovnováhu mezi tím, aby se umělci jasně vyjádřili, ale zároveň se z toho nestala, nadneseně řečeno, Politická píseň Sokolov?

Nám se to s Monkey Business stalo na poslední desce kvůli tomu, že zkrátka nebylo úniku. Když jsme řešili texty, v podstatě jsme neřešili nic jiného, bohužel už ani holky. Řešili jsme situaci u nás i ve světě a chtě nechtě se to do textů i do názvu celé desky muselo vepsat. Když je člověk umělec, tak to, co kolem sebe vidí a cítí, musí do tvorby promítnout, o to je to pravdivější. Proto se naše poslední deska jmenuje „Bad Time For Gentlemen“, tedy „Špatné časy pro gentlemeny“.

Kunsthistorička a estetička Věra Beranová uvedla, že je vzácné, když veřejně známá osobnost koná v souladu s tím, co si myslí. Jako vzor uvedla španělského malíře, sochaře a antifašistu Pabla Picassa a jeho Holubici míru. Co je naší Holubicí míru?

Pivo. Samozřejmě s velkými uvozovkami. U piva se v Čechách probere tolik věcí, každý je chytrý, všechno ví, a pivo zároveň dodává pozitivní náladu. Možná, kdyby prezident pil místo becherovky víc piva, bude to lepší.

Tak to vás určitě baví televizní pořad o pivu, který moderujete…

Baví mě to hodně. Pivo je mou primární drogou, jsem vášnivý pivař. Líbí se mi, jak pan doktor Zdeněk Susa celý dokumentární cyklus napsal – nejen z pozice technologie piva, ale i toho, jak a kde se pivo do jisté míry stéká s dějinami a podstatnými mezníky naší země.

Nechal jste se slyšet, že Monkey Business charakterizuje upřímnost, že hrajete to, co se líbí vám, a že se to líbí i posluchačům. Když to tedy otočím, oceňují lidé, ať už věci vidí sami jakkoli, i tu upřímnost?

Jak kdo. Když jsem – v reakci na to, jak Miloš Zeman spálil na Hradě trencle – dal na Facebook podle mě nevinné legrační video „Červená se line záře“, třetina komentů byla negativních, včetně sprostého nadávání a vyhrožování fyzickým násilím, a dvě třetiny byly fajn. Asi na dvou třech místech jsem se pustil s člověkem do debaty, co mu na tom přijde tak agresivního. Odpověděl, že z jeho pohledu je tento způsob humoru takový a takový. Napsal jsem, že dle mě zase není vtipný Zeman, nechápu ale, že někdo kvůli názoru na humor začne vyhrožovat.

Hlas je úžasný nástroj, díky kterému můžeme poznat sami sebe

Není to, v tuzemsku částečně zakořeněným, pocitem nedotknutelnosti funkce hlavy státu jako takové?

Zaplaťpánbu, že urážka hlavy státu už v našem právním řádu není. Každý člověk, ať je to řezník zpoza rohu, oblíbený řidič autobusu nebo prezident republiky, si zaslouží být vážen za svoje činy, za to, jak se chová a co dělá, nikoli za funkci. Když se prezident republiky chová tak, že poměrně velká část lidí ho jako prezidenta neuznává, nemohou mu jeho přívrženci vydobýt respekt nadávkami a vyhrožováním. Ten buď člověk má, nebo nemá. Jinak, když oponent není sprostý a hrubý, snažím se dvakrát nebo třikrát přečíst, co v jeho komentáři je. I když spolu třeba nakonec nesouhlasíme, do debaty je to přínos. Žiju v sociální skupině lidí, kteří mají na Babiše a Zemana stejný názor jako já, proto si už delší dobu říkám, jestli má smysl, abychom se o tom u piva bavili, protože se jen utvrzujeme v názoru. Občas se rád pustím do debaty s někým, kdo to má třeba trochu jinak.

Vyjadřujete se i k jiným záležitostem. Natočil jste kupříkladu klip apelující na to, aby děti vyrůstaly v rodinách. Jak se vyvíjí váš vztah k rodině z pozice syna, manžela, táty?

Měl jsem strašné dětství, snad mě to příliš nepoznamenalo… Ne, dělám si srandu. Táta mi říká, jak v rozhovorech pořád mluvím o tom, že mám skvělého tatínka a skvělou maminku. Mám od něj přikázáno, ať říkám, jak mě obhroublý fotr mlátil, že chvála nikoho nezajímá. Jenže to není pravda, měl jsem fantastické dětství, mám stále milující rodiče, kteří mě vždycky ve všem podporovali a zdravým způsobem mi nastavili mantinely. Nyní máme se ženou dvě malé děti, které bych nejradši jen miloval, ale těm malým človíčkům musím vytvořit i nějaký rámec, což je pro mě jako volnomyšlenkáře dost složité, protože ten rámec si člověk musí nastavit taky. Těžko budu dceři říkat „nedloubej se v nose“ a sám se v něm budu dloubat. Svým rodičům nepřestanu být vděčný za to, jací jsou.

Veřejně mluvíte o tom, že jste byl v dětství ADHD a jak skvěle se vaši rodiče zachovali ve chvíli, kdy nedopustili, aby vám někdo cpal léky, protože ty mohou naopak uškodit. Jaký je váš názor na inkluzi?

Inkluze je blahodárná nejen pro děti, které neměly takové štěstí, ale i pro takzvaně normální a zdravé děti. Uvedu příklad. Po revoluci nás škola rozdělila do dvou tříd, někoho dali do A, někoho do B. Rozdělili nás podle prospěchu, v A byly děti, které se učily líp, v B hůř. Moji rodiče šli do školy, že je to špatně. Nabízeli jim, že mě klidně přesunou do A, že to mám tak napůl. Naši ale odvětili, že to je špatně pochopili, že jim nejde o to, aby Matěj byl v áčku, ale že celé to rozdělení je úplně špatně. Stejně jako ve společnosti má člověk kolem sebe lidi úspěšné, méně úspěšné, nemocné, zdravé, staré, mladé, tak i ve škole je dobré, že někomu jde líp matika, jinému fyzika, někdo je dobrý v tělocviku, ale nejde mu čeština. Tahle rozmanitost rozdělením do tříd podle prospěchu padla.

Inkluze tedy podle vás ukazuje dětem už odmala rozmanitost lidských bytostí?

Ano, do jisté míry je to samozřejmě zátěž pro školní systém, ale myslím, že ten by zasluhoval pekelnou reformu z gruntu, přičemž inkluze by měla být samozřejmostí. Musí být ale uvážlivější, dal bych i na signály od kritiků. Pokud konkrétnímu dítěti víc pomůže péče ve speciální třídě, neměla by mu být odpírána.

FOTO: Monkey Business

Monkey Business - FOTO ROZHOVOR Když umělec do své tvorby promítne co cítí, je to o to pravdivější – foto archiv Monkey Business 1Monkey Business - FOTO ROZHOVOR Když umělec do své tvorby promítne co cítí, je to o to pravdivější – foto archiv Monkey Business 2Monkey Business - FOTO ROZHOVOR Když umělec do své tvorby promítne co cítí, je to o to pravdivější – foto archiv Monkey Business 3Monkey Business - FOTO ROZHOVOR Když umělec do své tvorby promítne co cítí, je to o to pravdivější – foto archiv Monkey Business 4

Dobré je, že poslední slovo má vždy rodič. Je podle vás i důležité, aby se do inkluze dalo více peněz, aby kupříkladu asistenti pedagogů, pomáhající dětem s postižením, byli důstojně zaplaceni?

Jistě. Do školství by se obecně mělo dát víc peněz.

Vystudoval jste střední pedagogickou školu. V jaké pozici byste mohl ve školství působit?

Mohl bych být učitel v mateřské škole, v družině, na intru. Pokud bych si udělal právní nástavbu, mohl bych být i bachař.

To si vás nějak neumím představit…

No já taky ne. Ale zpět k učitelskému povolání. Málokdo si umí představit, jak je psychicky a fyzicky náročné. Navíc je tam neuvěřitelná právní odpovědnost. Když jsem dělal praxi, náročné bylo třeba přecházet s dětmi ulici, vedli jsme je všechny za ruku. A za to, že musí být neustále ve střehu, učitelky v mateřských školách dostávají v podstatě almužnu. To je věc, kterou bych dal na vrub všem polistopadovým vládám napříč politickým spektrem. Tady nám podle mě brutálně ujel vlak, český školský systém je v naprostém rozkladu, rychle by se s tím mělo něco dělat, protože přeměna školského systému trvá desítky let. Finsko, které je dneska v tomto směru na špici, začalo s reformou v roce 1976 a plody sklízí nyní. S tím souvisí i to, o čem jsme mluvili – čím víc budete číst, tím méně budete podléhat různým tlakům.

K tomu je ale důležité osvojit si především kritické myšlení, nejen se něco našprtat. Co myslíte?

No právě, v tom je třeba té reformy. Celý život jsme se smáli, že americké dítě neví, jaké je hlavní město Francie, neuvědomili jsme si ale, že americký kontinent je asi třikrát větší než celá Evropa a oni na rozdíl od nás vědí, jaké je hlavní město Utahu. Školský systém mají vrstevnatější, daleko víc se tam pracuje s kritickým myšlením.

Neurolog Martin Stránský na jedné z přednášek v prostoru Sněmovní 7 uvedl, že není důležité, aby žák věděl, kdy se narodil Karel IV., ale aby pochopil jeho význam. Souhlasíte s tím?

To se přesně ukazuje na ikonickém datu 1620. Všichni to datum známe, víme, že tehdy se uskutečnila bitva na Bílé hoře, ale takřka nikdo z nás neví, co tomu předcházelo, a máme mlhavé povědomosti o tom, co bylo potom. Víme, že tu možná byli nějací Švédi, že odtud odvezli Ďáblovu bibli. To je tak maximum, co víme, taky o tom moc nevím. Neučili jsme se, že to bylo vyústění celoevropského sváru, nejen česká věc.

Teď historie z trochu jiného soudku. Kapela Monkey Business je pověstná profesionálně dělanými klipy k písničkám. V této souvislosti mě překvapilo, když jste uvedl, že je vám líto, že už nemůžete natočit klip s režisérem Evženem Sokolovským. Jak jste to myslel?

Mám zvláštní úchylku, někdo rád kouká na horory, někdo na komedie, já na socialistické seriály. V dětství jsem je nesnášel, čekal jsem na Fantomase, Muže z Acapulca a místo toho šel v neděli dopoledne Nejmladší z rodu Hamrů, což je sice nekoukatelný, ale ještě jeden z těch lepších seriálů, na rozdíl třeba od Zákonů pohybu nebo Plechové kavalérie, což jsou naprostá zvěrstva. Jsem silný antikomunista, takže mě rozhodně nikdo nemůže podezírat, že na ty seriály koukám z důvodů ideologie. Fascinuje mě ale, jak jsou špatně napsané, zrežírované, jak tam i skvělí herci hrajou otřesně. Nutno však říci, že určitá parta herců hrála perfektně i v takto blbých věcech, třeba Josef Somr, Luděk Munzar nebo Viktor Preiss.

No a režisér Sokolovský?

Ten režíroval mnoho normalizačních seriálů, zároveň jsem si o něm ale přečetl, že byl velmi dobrý divadelní režisér, o to je podivnější, jakým způsobem mu to proteklo skrz prsty.

Monkey Business příští rok oslaví dvacet let na scéně. Co chystáte?

Chceme vydat paklík všech našich desek na vinylech, také plánujeme novou desku. No a půjdeme dál – budeme koncertovat jako doposud, v plánu máme i dva videoklipy.

 

Matěj Ruppert (1978)
Zpěvák, frontman kapely Monkey Business, příležitostný herec, v současné době i moderátor televizního pořadu o pivu. „Jako renesanční osobnost se necítím, spíš barokní,“ říká.

Před 3 hodinami
Mašinérie Hitlerovy Třetí říše by nemohla vzniknout, existovat a rozvíjet se bez systému a řádu,...
Dnes, 16:00
Každého potká v životě bolest a smutek. Přestože se jedná o normální, zdravé emoce, vyžívat...
Dnes, 14:00
Komerční článek
Při přechodu na DVB-T2 je vhodné zohlednit několik kritérií, která mají pro každého jinou prioritu....
Dnes, 14:00
Velké Karlovice nabízejí spoustu zážitků, navíc leží v krásné přírodě Javorníků a Vsetínských Beskyd.
Dnes, 11:30
Přitom na to měla plné právo. Marie Alexandrovna Romanovová, jediná dcera ruského cara Alexandra II., se...
Dnes, 10:00
25. srpna 1845 se narodil v Mnichově Maxmiliánu bavorskému a jeho ženě Marii syn, jenž...
Dnes, 08:00
Jezdit do Paříže za učením je už stopadesátiletou tradicí českých výtvarníků. Žádný jiný ale tak...
Včera, 17:30
Moani Lunga postoupil vpřed. Popadl z otrokářových rukou naběračku, vnořil ji do nádoby, vyňal ji...
Včera, 16:00
Enver Halil Hodža (albánsky Enver Hoxha, 16. října 1908 – 11. dubna 1985) pocházel ze zámožné muslimské rodiny a od svého strýce...
Včera, 14:00
Hrdina od Zborova, jeden z nejvlivnějších českých důstojníků za druhé světové války, divizní generál. Hned...
Včera, 11:30
Zámek Brandýs nad Labem patří k významným renesančním památkám. Původně se jednalo o gotický hrad...
Reklama