Tento článek vyšel také v týdeníku Zdravotnické noviny.
A jaký je důvod tohoto neutěšeného stavu? Inu – z „odpovědných míst“ budete asi poslouchat žvásty o demografické situaci a další podružné důvody. Ale co si budeme povídat – skutečný důvod, proč se většina sester musí vzdát práce, kterou má ráda, je prostě to, že tato nesmírně náročná a zodpovědná práce je stále velmi podhodnocená.
Místo toho, aby se stát snažil nedostatek sester řešit zatraktivněním oboru a za zodpovědnou práci řádně zaplatit, hledá zástupné problémy a ještě více komplikuje situaci, což se naposledy ukázalo například změnami ve vzdělávání nelékařů. Nejen, že do zdravotnictví nikdo nepřichází, ale celá tato situace vede ke chronickému přetížení zdravotnického personálu. A k čemu to všechno povede? Inu, odnesou to hlavně pacienti – takže tento článek je určen i jim.
Nedostatek sester zvyšuje výskyt zdravotních komplikací
Existuje celá řada odborných studií, jejichž výsledky poukazují na existenci přímé souvislosti mezi nedostatkem zdravotnického personálu a sníženou kvalitou zdravotní péče. Nedostatek pracovníků pečujících o pacienty se může projevovat nejen častějším výskytem komplikací, ale dokonce i zvýšenou mírou mortality (úmrtnosti) pacientů. Příkladem může být studie z roku 2012, v níž Jeannie P. Cimiotti a Linda H. Aiken se svým kolektivem publikovaly studii, která zkoumala souvislost mezi výskytem syndromu vyhoření u sester a četností takzvaných katetrových infekcí. Výsledky jejich výzkumu naznačují, že jsou-li sestry vyčerpané, stoupá i počet zaznamenaných případů této závažné komplikace.
Zajímavé bylo, že když se kupříkladu v Pennsylvánii podařilo snížit výskyt syndromu vyhoření u sester z 30 na 10 procent, došlo ve stejném čase i ke snížení výskytu katetrových infekcí o 4160 případů. Ale toto nejsou ani zdaleka jediné infekční komplikace, u nichž na základě tvrdých dat nalézáme souvislost s nedostatkem sester – podobná kauzalita již byla prokázána též například u pneumonie (zápalu plic).
Málo sester, nižší pravděpodobnost přežití
Další studie pro změnu poukazují na spojitost mezi nedostatkem zdravotnického personálu a úmrtností pacientů. V nemocnicích, kde je nedostatečné personální zajištění, má pacient menší pravděpodobnost, že přežije infarkt myokardu. Studie z roku 2015 ukázala, že s každým novým pacientem přiděleným sestře klesá pravděpodobnost účinnosti kardiopulmonální resuscitace o 5 procent. Vědci dále spočítali, že každý pacient navíc přidělený sestře zvyšuje úmrtnost pacientů v průběhu 30 dní o 7 procent. V odborném časopise International Journal of Nursing Studies, 46, (8), Aug. 2009, pp. 1092-1101, se také objevil poznatek, že úmrtnost kojenců během 30 dní se na odděleních JIP statisticky měnila podle toho, jak bylo oddělení personálně obsazeno – i v tomto případě byl zaznamenán vzestup mortality v případech, kdy byl na odděleních podstav sester.
Více očí více vidí
V roce 2006 byla publikována studie „Missed Nursing Care: A Qualitative Study“, která odhalila, že mnoho ošetřovatelských úkonů nebylo správně odvedeno (zejména krmení, polohování, hygiena, edukace, emoční podpora i správné vedení dokumentace) za situace, kdy na oddělení nebyl dostatek personálu. A nejen to – je taktéž prokázáno, že podstav zdravotnického personálu má vliv i na bezpečnost pacientů. Jedna ze studií například poukazuje na skutečnost, že jsou to právě sestry, které zachytí drtivou většinu (86 procent) ze všech chyb při preskripci léků lékaři. Základním předpokladem toho, aby procento zachycení těchto pochybení bylo co nejvyšší, je to, že sestry budou při podávání léků dodržovat pravidla a na svou práci se plně soustředit. Jestliže je ovšem sestra přetížená, má na starosti nepřiměřeně vysoký počet pacientů, má-li hodně přesčasů a k tomu ještě supluje práci ostatních členů zdravotnického týmu, nemůžeme od sestry čekat kvalitní úroveň péče plně zaručující bezpečnost pacientů.
Uznání sestrám účty nezaplatí
Co říci závěrem? No, snad jen tolik, že současná situace ve zdravotnictví pomalu a jistě směřuje do stavu, kdy si personální krize začne vybírat daň na životech pacientů, kterým už brzy nebude možné garantovat kvalitní a bezpečnou péči. Státní nemocnice budou místem, kde se budou ve špatných podmínkách „léčit chudé masy“ a kdo bude mít rozum a peníze, ten si raději zaplatí soukromou a kvalitní péči v nemocnicích, kde má jedna sestra na starosti mnohem méně pacientů, kterým se proto může plnohodnotně věnovat. Povolání sestry je možná v mnohém specifické, ale jedno má se všemi ostatními pracovními odvětvími přeci jen společné – ti, kteří jej vykonávají, požadují za své služby odpovídající finanční ohodnocení. Pokud sestry nedostanou uspokojivý plat nebo mzdu, nebudou tu práci dlouhodobě vykonávat. Ostatně současné podstavy sester v nemocnicích tuto tezi jen podporují.
Všichni z nás by proto měli pochopit jednu věc. Supermoderní medicína je extrémně nákladná a nastavení systému veřejného zdravotního pojištění, které si platíme, už bohužel nepokrývá náklady na léčbu. Je třeba si uvědomit, že i jediný den hospitalizace na ARO může klidně stát i 200 a více tisíc korun. Pokud bychom se smířili s tím, že bychom se na této péči podíleli i dalšími platbami nad rámec veřejného zdravotního pojištění – třeba si zaplatili za to jídlo v nemocnici, nebo za banální návštěvu lékaře či běžné léky – bylo by možná dost peněz nejen na kvalitní a supermoderní péči o ty skutečně těžce nemocné, ale i na zaplacení zdravotníků, kteří těmto pacientům péči poskytují.
