Tento krok logicky navazoval na vyhlášení Karkonoského Parku Narodowého na polské straně hor, které nastalo o čtyři roky dříve (1959). Celé pohoří – bez ohledu na státní hranici – tak získalo statut národního parku a s tím související ochranu na ploše přibližně 600 kilometrů čtverečních.
Správa KRNAP se snaží zachovat nebo zlepšit přírodní prostřední našeho nejstaršího národního parku. Přispívají k tomu i dlouhodobé ochranářské aktivity Správy KRNAP. Díky možnosti čerpat evropské dotace se Správě KRNAP navíc daří směrovat finanční prostředky do rozvoje turistické infrastruktury, oprav komunikací či do ochranářských opatření. Jen v současném plánovacím období od roku 2014 se nám pro Krkonoše podařilo získat 533 milionů korun.
O zlepšujícím se stavu životního prostředí Krkonoš svědčí i návrat řady druhů do Krkonoš. V horských potocích a říčkách se opět zabydlela vydra, svá klidná místa si zde našel rys ostrovid, prostor pro život zde nachází i datlík tříprstý. Naopak kombinace negativní faktorů (mizející životní prostor, rušení návštěvníky, predace,…) dovedla ikonického černého rytíře Krkonoš – tetřívka obecného – na hranici přežití.
Daří se krkonošským loukám, o které se s finanční podporou Správy KRNAP starají zdejší hospodáři. Díky jejich péči se na ně vrací violka sudetská nebo celá řada orchidejí.
Krkonošský národní park za dobu své existence má za sebou řadu mezníků – výstavbu velkokapacitních rekreačních objektů, odborovou rekreaci, imisní kalamitu, rozvoj sjezdového lyžování, boom apartmánového bydlení. Přes tyto všechny negativní vlivy se ale odborníkům daří uchovávat vzácnou krkonošskou přírodu v dobrém stavu.
Jedinečnost krkonošské přírody si uvědomovali už naši předchůdci. První krkonošskou rezervaci zřídil už v roce 1904 Jan Nepomuk hrabě Harrach na Strmé stráni v závěru Labského dolu.
