Na zbytky tábora, o jehož existenci nikdo neměl tušení, se narazilo náhodou při záchranném archeologickém průzkumu na místě, kde bude v budoucnu parkové jezírko. Archeologové zatím objevili pozůstatky tří budov lágru, v němž žilo asi 120 lidí.
„O Stalinově pomníku se vždy psalo v politických, symbolických či uměleckých souvislostech, ale ne o lidech, kteří ho stavěli. Existence tohoto tábora tak časem zmizela z povědomí. Také proto, že jej režim po skončení stavby důkladně zlikvidoval. A kde nejsou otázky, nejsou ani odpovědi,“ vysvětlil pro Náš REGION Jan Hasil z Archeologického ústavu Akademie věd v Praze, proč se na existenci lágru v centru Prahy úplně zapomnělo. Za pouhých 70 let.
Tábor byl součástí obrovského staveniště pomníku Josifa Vissarionoviče Stalina. Výraz „pomník“ ovšem v tomto případě úplně nevystihuje, o co tehdy šlo. Žulové monstrum bylo největším skupinovým sousoším v Evropě, s výškou 15,5 metru, šířkou 12 metrů a délkou plných 22 metrů. Při jeho budování bylo spotřebováno 17 tisíc tun materiálu. Stavební práce začaly už v roce 1949, pomník pak byl odhalen v roce 1955 a stál na Letné do roku 1962. Mohutná podsklepená terasa po něm zbyla dodnes, místo Stalinovy sochy dnes zabírá – jako memento dočasnosti – pohyblivý Metronom.
Na stavbě se tehdy podílely tisíce dělníků, mezi nimi i příslušníci Pomocných technických praporů, tedy vojenských jednotek složených z lidí, kterým režim nedůvěřoval – v podstatě šlo o jakési trestné prapory (viz box). Že měli přímo na stavbě zřízen tábor, se ale dosud netušilo.
„Zjistili jsme už, že se začal projektovat v roce 1949, víme jistě, že v roce 1952 už stál, a že zmizel v rámci nové parkové úpravy, která se dělala před odhalením pomníku, tedy v roce 1954,“ dodává Jan Hasil.
Pro archeology, kteří jsou zvyklý zkoumat spíše pozůstatky života před mnoha sty lety, je nejzajímavější nález zbytků staveb a inženýrských sítí. Z nich archeologové dokáží vyčíst, jak se režim snažil vše důkladně zlikvidovat. Buldozery tehdy lágrové budovy srovnaly až do úplných základů, což nebyla náhoda. Podle archeologů platí, že pokud takový tábor likvidoval režim, který jej postavil, dal si záležet, aby po něm zbylo co nejmíň stop. Více se zachovalo z vodovodních a odpadních trubek, které byly umístěny o něco hlouběji než základy domů.
„Zajímavým nálezem jsou také vzorky žuly, která není místní a je totožná s žulou použitou na pomníku. Největší radost máme ale z věcí každodenní potřeby či pracovních nástrojů, které nám napoví o způsobu pracovního či osobního života těch, kteří zde byli zavření,“ dodává archeolog Hasil.
Mezi takové „poklady“ patří například nalezené zbytky lopaty, nádobí či lahve s dosud zachovalými uzávěry. Bonus pro archeology jsou pak pro některé úplně neporušené nálezy, které přežily řádění buldozeru, například hrníček, lahve či kameninový džbán.
