• nezarazene
  • Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • Martin Vopěnka: Od dětství mám pocit, že mám být světovým spisovatelem

    1.3.2024
    Jan Januš

    Má za sebou mimořádně úspěšný rok – absolvoval turné po Spojených státech amerických, v Bulharsku dostal čtenářskou cenu a k tomu vydal hned tři nové knížky, poezii, čtení pro nejmenší Sofinka a paměť stromů či encyklopedii abstraktních pojmů pro děti Na co nemůžeš sáhnout. Zaujaly ale rovněž počiny jeho nakladatelství Práh, zejména bestseller prince Harryho Náhradník.

    Vaše knihy jsou velmi úspěšné i v zahraničí, letos jste dokonce získal za Novou planetu čtenářskou cenu v Bulharsku. Jak se Vám to podařilo?

    Musím přiznat, že i pro mě to bylo trochu překvapením. Kniha tam vyšla asi před rokem. Osobně ji považuji za největší příběh, jaký jsem napsal. Očekával jsem tedy, že se dostane do zahraničí, ale že tam dostane i cenu čtenářů, to mě vůbec nenapadlo. Nebyla to navíc cena jen pro zahraniční knihy, soupeřil jsem i s místními populárními autory.

    Jak se Nová planeta dostala na bulharský knižní trh?

    Zamiloval se do ní překladatel. To je nejčastější cesta českých knih do zahraničí, že si je vyhlídne překladatel. Překladatelů z českého jazyka není mnoho, takže bývají vytížení a snaží si vybírat, co je baví. Těžko byste je přinutil, aby překládali sedm set stránek něčeho, co je nezajímá.

    O čem Nová planeta vaším pohledem je?

    Říkávám, že je to prastarý příběh z daleké budoucnosti. Je situovaný do asi 800 let vzdálené budoucnosti, ale je napsaný na bázi starozákonného příběhu o Josefovi a jeho bratrech. Je to tedy příběh velké bratrské zrady, kdy nejmladší milovaný syn miluje své bratry, ale oni ho kvůli jeho nadřazenému postavení nenávidí. Nová planeta je hypertechnologická civilizace fungující na naší planetě, která se úplně uzavřela od krizí vnějšího světa a žije pod obřím poklopem, v ideologii, že nic kolem neexistuje. A ten malý kluk tam vyrůstá, bratři ho ale zradí a lstí ho dostanou za zdi téhle Nové planety, do světa, který, jak se ukáže, mezitím všechny technologie ztratil. Stejně jako biblický Josef kdysi v Egyptě, i on se tam postupně stane velice vlivným člověkem, protože zná technologie a leccos dokáže.

    Plánujete nějakou další cestu této knihy do zahraničí?

    Moje překladatelka právě dokončuje anglický překlad, ale protože se mu nemůže věnovat na plný úvazek, tak to trvá. Moje agentka bude tentokrát cílit na větší nakladatele. Protože, co si budeme povídat, velký příběh také potřebuje velké peníze a velkého, silného nakladatele.

    Jak těžké je dostat knihy českého spisovatele do zahraničí?

    Je to až smutné, jak o nás zejména na západě nestojí. Stane se i to, že si v nakladatelství nechají udělat posudek, ten vyjde skvěle, ale pak se stejně rozhodnou, že knížku nevydají. Někdy je to opravdu frustrující. Na druhou stranu, tím, že znám i roli nakladatele, mám pro to větší pochopení. Když mně přijde na stůl skvělá kniha třeba od gruzínského autora, chvíli přemýšlím, že bych ji vydal, ale nakonec ji také stejně nevydám.

    Několik vašich knih už v angličtině vyšlo, nedávno jste také absolvoval cestu po Spojených státech amerických. Jak tohle hodnotíte?

    V angličtině mi vyšly už čtyři knížky, naposledy Můj bratr Mesiáš a Moje cesta do ztracena. Mesiáš vyšel nejdříve ve Velké Británii, kde dostal skvělé recenze, a nedávno vyšel i pro americký trh, takže jsem měl to štěstí, že jsem trávil čtyři týdny ve Spojených státech.

    Jaké to bylo?

    Uvědomíte si, že zas tak moc ještě neznamenáte. Protože je to velká země, a když vstoupíte do knihkupectví, tak se tam ta vaše kniha někde krčí, ale rozhodně není na předních místech hned u vchodu. Na druhou stranu to byla velice zajímavá zkušenost. Viděl jsem, že i tam moje příběhy se čtenáři rezonují.

    Pořádal jste tam autorská čtení?

    Byly to debaty se čtením, od Los Angeles, přes Chicago a Washington až po New York. Spisovatel není fotbalista, takže nemá plný fotbalový stadion, ale stačí, že je docela zaplněné knihkupectví. Beru to jako první zachycení se v té zemi. Narodil jsem se v 60. letech, angličtinu nemám takovou, jak bych si představoval, ale potěšilo mě, že už v ní jsem schopný vést besedy o svých knihách, že to lidi baví a občas je i rozesměju. Ale na ten opravdu velký průlom ještě čekám. Od dětství mám pocit, že mám být světovým spisovatelem, že jsem se takhle narodil, takže já tenhle svůj příběh žiju – a občas tím naštvávám české kritiky, protože oni nemají rádi neskromné autory.

    Vaší nejúspěšnější knihou je Spící město, díky filmovému zpracování ho zná i řada nečtenářů. Když ten příběh zjednodušíme, je to o tom, že rodiče usnou a děti mají pré?

    Jednoho rána se na celém světě neprobudí rodiče, to znamená každý, kdo předal svůj genetický potenciál, občas i nějaký pan farář, a zase naopak některý muž se probudí, i když by neměl… (smích) Od okamžiku, kdy se tohle stane, už to není utopie, pak už vše popisuju tak, jak si myslím, že by společnost fungovala a rozkládala se. Jak by lidé projevili to dobré nebo to špatné, protože dospělí by tam zůstali, ale jen ti bezdětní. A děti, v tomto případě čtyři sourozenci, bojují o přežití v postupně se rozkládajícím světě a časem zjišťují, že jim nepomůže nikdo a oni musí pomoct sami sobě.

    Podle první knihy z této série vznikl film, na kterém jste spolupracoval. Jaké to bylo, bavilo vás to?

    Nejvíc mě bavilo být u toho natáčení: viděl jsem partu dětských herců, a oni začali i mimo natáčení fungovat jako ta moje parta, o které jsem ten příběh napsal. Trochu jsem filmařům záviděl, jakou mají zábavnou profesi, ale na druhou stranu, spisovatel je mnohem svobodnější, protože ke své práci nepotřebuje balík peněz. Mně stačí papír a tužka, co si vytvořím ve své hlavě, to mohu opravdu popsat, zatímco filmař je velice limitovaný rozpočtem, který má k dispozici.

    Jako nakladatel musíte mít i cit pro to, jakou knihu vydat. Letos ve vašem nakladatelství vyšly ostře sledované memoáry prince Harryho nazvané Náhradník. Proč jste vydal právě je?

    Nakladatelství je pro mě byznys, kdežto spisovatelství je umění. Spisovatel je trochu idealista, já třeba píšu i poezii, ale jako nakladatel musím být o to pragmatičtější, abych uživil i toho spisovatele, který se neřídí komerčními předpisy.

    Takže to byla taková sázka na jistotu?

    My, co to děláme dlouho, víme, že žádná jistota na trhu neexistuje. Ale věřil jsem, že když je to nejprodávanější kniha všude ve světě, bude se dobře prodávat i tady. Její vydání jsem nasměroval na korunovaci, na dobu, kdy se všude o princi Harrym mluvilo.

    Jak složité bylo získat práva na tuhle knížku?

    To je vždycky taková alchymie. Někdy musíte tvrdě dražit. V tomto případě se ale povedlo prosadit naši nabídku, kterou jsme učinili už před dvěma lety. Také jde právě o to zajímat se o titul ještě dřív, než se z něj stane světový fenomén, tím můžete mít určitý náskok. Je to tvrdý boj. A přesto, že nakladatelství nebuduji nijak obrovské, nikdy nepřemýšlím jako malý. To je základ, musíte přemýšlet jako velký nakladatel – propagovat knihy a nebát se je vydražit za vysokou cenu.

    Zdroj: Autorský text



    Nepřehlédněte