Po vzniku samostatné republiky v roce 1918 museli její čelní představitelé řešit mnoho důležitých otázek, jednou z nich byla i vnitřní bezpečnost nového státu. Z velké ji stavěla na kostře rakousko-uherské bezpečnostní politiky.
ČSR převedla do svých služeb přes sedm tisíc pracovníků policejních úřadů, čtrnáct tisíc četníků a 4 500 strážníků obecních policií. Jaká ale byla působnost jednotlivých složek v té době? Státní policie byla zastoupena jen ve významných městech. Četnictvo vykonávalo službu převážně na vesnicích a v oblastech, kde nefungoval státní policejní úřad. Působilo ale i v těch obcích a městech, kde nebyla zřízena obecní nebo městská policie. Obce totiž měly právo, nikoliv povinnost, zřizovat vlastní policii.
Zatímco dnes jsou městské policie spíše doplňkovou složkou k Policii ČR, dříve tomu bylo spíše obráceně. Ve městech, kde byla městská policie zřízena, bylo jejím hlavním úkolem – stejně jako dnes – dbát na bezpečnost v ulicích. Ale existovalo třeba oddělení stavební policie, probíhaly kontroly hostinců a hraní hazardních her, sledovalo se dodržování tržních řádů apod. Strážníci například kontrolovali rychlost koňských povozů nebo také aut, která začala městem projíždět. Nejvyšší dovolená rychlost tehdy byla 35 km/h. Žádné moderní přístroje ale neměli, a tak dodržování rychlosti odvozovali od kroku či klusu koně. Vyšetřovali i některé zločiny, větší města měla například i vlastní kriminalistická oddělení.
Četnictvo mělo být obcím nápomocné a pouze v záležitostech městské či obecní policie pouze dohlížet. Zjistil-li četník nějaké nedostatky, vady na zařízeních či nedodržování nařízení, měl uvědomit starostu a ten měl zjednat nápravu. Pokud se tak nestalo, měl četník povinnost o tom uvědomit vyšší služební úřady. Ale především měl pomoci starostovi při větších neštěstích a v případech, kdy síly a prostředky městské policie nedostačovaly, třeba při demonstracích.
V menších obcích zastával funkci strážníka třeba jen jeden válečný vysloužilec. Ten občas na návsi zabubnoval a přečetl novou vyhlášku, roznesl úřední poštu nebo zkontroloval cikánské kočovníky za vsí.
V období první republiky vykonával trestní pravomoci starosta. Přestupky byly trestány důtkou, při opakování pokutou do 20 Kč, v případech nedobytnosti pobytem v městském vězení do 48 hodin.
Zdroj: MP Praha
