Tedy do španělské Fistery a zpět. Vloni a letos si Miroslav Pauch svůj sen splnil. S jednou změnou. Zatímco početná královská družina v čele se Lvem z Rožmitálu jela na koních, on v sedle bicyklu a zcela sám.
V batozích vezl dvacetikilový náklad. Stan, spacák, karimatku, telefon s navigací, oblečení, trochu jídla a vodu. Pokud nespal ve stanu, našel nocleh v ubytovnách pro poutníky. Párkrát pomohli i náhodní známí, kteří mu v nouzi nabídli pomoc v podobě teplé večeře a postele.
Na své pouti během které, věřte nevěřte, ani jednou nepíchl duši, zažil 65-letý dobrodruh z Bohunovic spoustu nezapomenutelných i kuriózních příhod. Každý den si je pečlivě zapisoval do deníku. Podobnou anabázi už vášnivý cyklista nechystá. Helmu na řídítka ale rozhodně navždy nevěší. Do pedálů bude s chutí šlapat i nadále, ne však sám.
O zážitcích z cesty na konec světa už Miroslav Pauch vyprávěl zájemcům na dvou přednáškách. A brzy chce nejen pro své potomky, ale i pro širokou veřejnost vydat knížku, kterou už podle deníkových záznamů sepisuje.
