Za Pražského povstání na konci druhé světové války v květnu 1945 sloužila Staroměstská radnice jako jedno z ústředí protifašistického odboje. V jejím bezprostředním okolí probíhaly boje mezi povstalci a německou armádou, což vedlo k velkým škodám. V prudkých pouličních bojích nacisté nasadili desítky stíhačů tanků. Ve snaze zlikvidovat středisko nově ustavené České národní rady podporovalo několik Hetzerů útok Němců na Staroměstském náměstí. Zápalné granáty vypálené právě z Hetzeru způsobily velký požár Staroměstské radnice, kterému bohužel velká část historické budovy podlehla.
Požár zničil novogotické křídlo radnice natolik, že zůstaly stát jen obvodové zdi. Těžké škody utrpěla při požáru také věž a Staroměstský orloj.
V roce 1947 se uskutečnila architektonická soutěž, která měla rozhodnout, co s obvodovými zdmi novogotického křídla udělat. Nakonec bylo rozhodnuto zdi strhnout a ponechat jen jedno krajní pole, které bylo nezbytné pro statické zajištění radniční věže.
Mýty versus skutečnost: orloj není dílem mistra Hanuše – a ten nebyl oslepen
Staroměstský orloj jsou astronomické hodiny, poprvé jsou doloženy k roku 1410 (věžní hodiny jsou zmíněny 1402).
Máme za to, že jejich strůjcem byl Mikuláš z Kadaně (1350 v Kadani – 1420 v Praze)
nejspíš ve spolupráci s Janem Šindelem (1370-5 v Hradci Králové – 1443 v Praze), někdy zvaným také Joannes de Praga, matematikem, profesorem a rektorem pražské univerzity, astronomem a osobním astrologem a lékařem králů Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. Tento všeuměl byl kanovníkem na Pražském hradě a děkanem Vyšehradské kapitoly a byl také autorem matematických a lékařsko-botanických spisů a hvězdářských tabulek, které používal Tychon Brahe, nic z toho se nám ale bohužel nedochovalo.
My známe ovšem pověst, že orloj sestrojil mistr Hanuš, který byl poté oslepen, aby již nikdy nemohl postavit podobné hodiny.
Pravda je taková – v roce 1475 převzal orloj mistr Jan Růže řečený Hanuš a spravoval orloj až do své smrti roce 1497. Po něm převzal tuto funkci mistr Jakub Čech, který byl pravděpodobně synem Jana Růže. Mistr Jakub pak spravoval orloj až do své smrti, která jej zastihla roku 1540 v Praze.
Pověst vznikla nesprávnou interpretací záznamů z doby, kdy orloj spravoval učenec, spisovatel
a majitel krasopisecké dílny Jan Táborský (Ahornperka) z Klokotské Hory (1500 v Klokotech u Tábořa – 1572 v Praze), který stroj hodin upravil a zdokonalil. Omyl se podařilo vyvrátit až v 60. letech minulého století historikovi Zdeňku Horskému (1929 v Praze – 1988 tamtéž), autorovi jediné pořádné monografie o orloji.
Orloj málem skončil ve šrotu
V průběhu staletí se orloj mnohokrát zastavil a byl několikrát opravován. Pravděpodobně v roce 1629 nebo 1659 byl k orloji přenesen i středověký bicí stroj z věže a přidány dřevěné sošky. Postupem doby zájem o orloj upadal, přestal lidi zajímat. V 18. století byl v kritickém stavu a pražský magistrát uvažoval o prodeji orloje do starého železa. O jeho záchranu se zasloužil český vlastenec a meteorolog Antonín Strnad (1746 v Náchodě – 1799 na zámku Sazená), který chápal jeho historickou hodnotu a usiloval o jeho opravu. Po delším úsilí se mu podařilo přesvědčit magistrátního radu a posléze i celý magistrát k uvolnění finanční částky potřebné pro rekonstrukci. Za Strnadova odborného dohledu byla provedena oprava za 793 zlatých v letech 1787-91 hodinářem Šimonem Landspergerem. O něco později patrně přibyly i figurky apoštolů. V průběhu další velké opravy v letech 1865-66 byly uvedeny do chodu i astronomické funkce a přidána ozvučená soška kohouta. Původní pohon a krok stroje byl nahrazen daleko dokonalejším, takže orloj začal ukazovat přesný čas.
Po válce orloj ukazoval chybně příchod noci
Při velké opravě v letech 1865-66 byla osazena nová kalendářní deska od Josefa Mánesa se symboly zvěrokruhu, motivy dvanácti měsíců a se znakem Starého Města pražského. 8. května 1945 při Pražském povstání byl orloj těžce poničen. Po velkém úsilí zejména bratří Rudolfa a Jindřicha Veseckých byl opravený orloj uveden do chodu v roce 1948. Při této opravě ale byly nesprávně namalovány barevné horizonty na základní desce astronomického ciferníku. Kvůli této chybě orloj nesprávně ukazoval přechod noci a svítání (resp. soumraku) a to s odchylkou až 6 hodin. Chyba byla odstraněna teprve při opravě v roce 1979.
Víte, že před Velikonocemi má Smrtka volno?
Každou hodinu v denní dobu se ve dvou okénkách nad ciferníkem objevuje 12 apoštolů. Význam zobrazování apoštolů nemá s odměřováním času žádnou spojitost, jejich význam je spíše náboženský a pro zaujetí kolemjdoucích.
V levém okně zjevuje se obecenstvu sv. Jakub Mladší, po něm sv. Ondřej, sv. Tadeáš, sv. Tomáš, sv. Jan Evangelista a sv. Barnabáš. Z pravého okénka vyhlížejí sv. Petr, sv. Matěj, sv. Filip, sv. Pavel z Tarsu, sv. Šimon Kananejský a sv. Bartoloměj.
Pohyb apoštolů a sošek řídí pomocný stroj, který se automaticky spouští každou hodinu v denní době. Je umístěn v prostoru s ostatními stroji a pohyb je přenášen nekonečným řetězem do komůrky o patro výše. Apoštolové se pohybují na spřažených vozících a pákový mechanismus s vratnou pružinou zajišťuje jejich pootáčení za okny a jejich pohyby; sv. Petr zvedá ruku a žehná, sv. Pavel kývne na znamení souhlasu a sv. Tomáš zavrtí hlavou jako nevěřící. Jednoduchým zarážkovým systémem je od pohybu apoštolů odvozeno otevírání okenic i pohyby soch na vnějším plášti orloje (Smrtka, Lakomec, Marnivec, Turek). V období od Zeleného čtvrtka po Bílou sobotu Smrtka nezvoní, její ovládající drát odpojen z mechanismu. Mechanismus dále ovládá pohyb křídel kohouta, jehož kokrhání je řešeno měchem, stlačovaným závažím. Při pohybu apoštolů se závaží nadzvedne a měch naplní vzduchem. Na konci produkce apoštolů je vzduch závažím z měchu hnán do tří trubek, které imitují kokrhání.
Vojta Sucharda nechtěl dělat jen kopie
Současné sošky dvanácti apoštolů vytvořil po roce 1945 sochař a loutkář Vojtěch Sucharda (1884 v Nové Pace – 1968 v Praze). Sucharda byl umělec, který přesahoval i do jiných oborů výtvarné tvorby a tvořil v duchu českých uměleckých tradic. Ten nechtěl dělat jen prosté kopie. Měl představu o figurách zcela nových, a to i na vnější straně orloje. Chtěl zdůraznit městský život, jako protiklad k mánesovskému vesnickému pojetí kalendária. Jeho návrhy ale nebyly akceptovány, tak dokončil jen apoštoly.
Částečně ovšem změnil jejich skladbu a figury jsou dnes výraznější a rozlišitelnější od sebe, než byly dříve. Jsou odlišeny i jednotlivými výraznějšími atributy světců, ale od tradiční ikonografie se výrazně neodlišují. Jsou ještě v „předrevolučním“ duchu a spolu s opraveným orlojem byly spuštěny v roce 1948.
Je historickým paradoxem, že nejznámější dílo Vojty Suchardy je to, které chtěl dělat úplně jinak. Jeho apoštoly na orloji zná doslova celý svět.
